Přečtěte si užitečné informace o destinacích, které jachtaři rádi navštěvují. Určitě zde zjistíte něco, co se z Wiki ani z hodin Zeměpisu nedozvíte.
Karibské ostrovy jsou vysázené jeden za druhým mezi Atlantským oceánem a Karibským mořem. Táhnou se od Floridy přes Mexický záliv až k severnímu pobřeží Jižní Ameriky v délce tří tisíc kilometrů. Celá oblast zahrnuje stovky ostrovů, které se dělí do tří hlavních skupin. Bahamy, Velké a Malé Antily. Do Velkých Antil patří větší ostrovy jako jsou Kuba, Jamajka, Portoriko a ostrov Hispaniola, na kterém leží Haiti a Dominikánská republika. Malé Antily tvoří zbytek menších ostrovů, pár větších u pobřeží Venezuely. Do Malých Antil patří souostroví Panenských ostrovů a Návětrné ostrovy. Bermudy mezi karibské ostrovy nepatří, protože jsou obklopeny pouze Atlantským oceánem.
Panenské ostrovy objevil Kryštof Kolumbus při své druhé plavbě do Karibiku, když připlul s flotilou sedmnácti lodí, zakotvil tehdy na severním pobřeží, kterému se říkalo Santa Cruz, který později Francouzi převedli do francouzštiny na St. Croix. Celý řetězec ostrovů pojmenoval na počest jedenácti tisíc panen, které byly ve třetím století podle legendy umučeny pohanským vládcem. O Panenské ostrovy se ucházeli jak Britové, tak Francouzi, Španělé, Holanďané a Dánové. Nechyběli ani maltézští rytíři. Dánové vládli celé oblasti bezmála 250 let! Když nebudeme počítat dvě malé přestávky, kdy tu vládli Britové. Ti nakonec získali celé Panenské ostrovy, kromě 3 ostrovů, které Dánové v roce 1917 prodali Spojeným státům. Dnes se proto rozdělují Panenské ostrovy na britské a americké. Mezi americké patří St. Croix, St. Jean a St. Thomas. Hlavní město amerických Panenských ostrovů nese krásné ženské jméno Charlotte Amalie na St. Thomas. St. Thomas je velmi členitý, se spoustou zátok, výběžků, skulin a proláklin, zkrátka skvělých přírodních úkrytů typických pro Karibik. Tím pádem pochopíte, proč se tu tolik dařilo pirátům. A nejenže se jim tady dařilo, byl to jejich RÁJ!
Od doby, co Kryštof Kolumbus objevil Karibik, tu byl velký provoz. Pluly tu flotily objevitelů a osídlenců, pak lodě s otroky a galejníky, na kterých se převáželo zboží všeho druhu do všech koutů světa. Piráti výhodné situace naplno využívali a kořistili, co se dalo. Nekořistili jen piráti, ale i tzv. bukanýři, jinak nazývaní korzáři. Rozdíl mezi pirátem a korzárem byl v tom, že korzáři měli od své vlády povolení přepadat a okrádat nepřátelské lodě. Piráti jednali sami za sebe. Právě ostrov Svatý Tomáš poskytoval útočiště mnohým vyvrhelům tehdejší společnosti, které hamižnost a příležitost změnila v piráty. Například skotský kapitán Kidd (1645-1701), který brázdil moře v sedmnáctém století. V té době byla plavba po moři nebezpečná, protože Anglie s Francií vedla krvavou válku. Kidd měl původně za úkol zajmout piráty a také každou francouzskou loď. Tím se stal z kapitána korzár, který byl podporován anglickou vládou. Jak se ale říká: „Můžeš být dobrý, ale nesmíš být příliš dobrý.“ Byl ve své práci stíhání pirátů, nepřátel a jejich zboží a kořistí tak dobrý, že začal být trnem v oku vysoce postaveným lidem. Těm samým, co ho zpočátku podporovali. A když se jim přestal hodit, prohlásili ho za piráta, čímž ho postavili mimo zákon a po jeho dopadení ho popravili. Kiddovo mrtvé tělo prý bylo vystaveno v kleci nad řekou Temží jako výstraha všem pirátům. Kidd byl známý tím, že v Karibiku zakopal pár pokladů. To piráti a korzáři obvykle nedělali. Tradici z toho učinil až vymyšlený příběh Ostrov pokladů od Stevensona v roce 1883.V případě Kidda se jeden z jeho zakopaných pokladů v Karibiku stále hledá. Kidd po sobě nenechal žádnou mapu a popravili ho dříve, než zjistili, kde poklad leží.
Dalším slavným pirátem v Karibiku byl Edward Teach, známý pod svým pirátským jménem Černovous – Blackbeard. Začal kariéru jako slušný námořník, ale nouze ho nasměrovala k pirátství. Na Sv. Tomáši kdysi Dánové vystavěli kamennou rozhlednu – věž se střílnou, která byla přejmenována na Černovousův hrad. V roce 2013 byla z moře vyzdvižena děla, která byla součástí Černovousovy lodě a byla zahájena objevitelská expedice. Než všechno vyprostí, uplyne pár let. Ale jak je vidět, v Karibiku to piráty doslova žije!
Hurikány a tropické bouře umí každoročně potrápit obyvatele Karibiku. Přiřítí se sem z východu, z Atlantiku, kde mají dostatek místa na získání té správné síly a rychlosti. Místnímu obyvatelstvu nezbývá nic jiného než čekat, zda se přírodní pohroma jejich ostrovu vyhne či nikoliv. Je to taková místní „ruská ruleta“. V roce 2010 zasáhl ničivý hurikán Thomas Svatou Lucii, na kterou z Martiniku směřují chartrové lodě jako první. Následky jsou znát dodnes.
Proč si zamilovat Belize? V prvé řadě je to země s nevídanými přírodními krásami – tropické džungle s velkým množstvím divoké zvěře – vřešťani, tapíři, pumy, kvesalové, čápové jabiru, ary arakanda a národní ptáci – pestrobarevní tukani… Nachází se zde jediná jaguáří rezervace na světě. Belizská korálová bariéra je druhá největší na světě, za ní leží atoly Turneffe Island a Lighthouse Reef s mohutnou propadlou jeskyní Great Blue Hole. Dalším lákadlem jsou památky mayské civilizace, stará města, jejichž trosky dodnes vyčnívají nad džunglí.
V Belize vedle sebe žijí běloši, černoši, mesticové, indiáni, mulati a zambové a svět by se od nich mohl učit, jak si dokáží poradit s rasovou snášenlivostí. Středoamerický temperament je vyhlešený. A místní tak umí být nejen veselí, zábavní, otevření, ale i prudcí a výbušní, jak o tom svědčí četné místní konflikty. Kde jinde by proti sobě dvě sousedící země poslaly po zuby ozbrojenou armádu jen kvůli výsledku fotbalového zápasu, jak tomu bylo při zápasu Salvador proti Hondurasu v roce 1969?
Belize je od roku 1981 nezávislým členem Britského společenství národů Commonwealthu, v čele s královnou Alžbětou. Úředním jazykem je angličtina, ale španělština je také rozšířená. Dalo by se ale shrnout, že s angličtinou nejdál dojdeš.
Belize je unikátní jachtařskou destinací. Jediná charterová základna je v Placencii a je to jedno z mála míst, kde najdete pláže se vším servisem, na který jsme zvyklí. Slavná placencijská promenáda Sidewalk je podle Guinnessovy knihy rekordů nejužší ulice na světě. Z Placencie se můžete vydat na výlet lodí po Monkey River nebo se vydat na túru do pralesa.
Nedaleko od Placencie je mořská rezervace Gladden Spit, která byla založena na ochranu svého nejvzácnějšího návštěvníka – žraloka velrybího. Ten je vůbec největší rybou na světě, je to s nadsázkou řečeno elegantně se pohybující obr. Jeho tlama je dostatečně velká na to, aby se do ní vešel dospělý člověk. Je to ale neškodný filtrátor, živící se planktonem a malými rybami. Nasává vodu tlamou a pumpuje ji přes žábry. O jejich zaoceánských cestách toho víme zatím velmi málo. Díky vysílačkám se podařilo zjistit, že migrují přes všechny oceány. V květnu a červnu, když máte štěstí, se s ním můžete setkat právě v Belize.
Bahamy – jedna z nejluxusnějších lokalit planety, extrémně drahé hotely, kde má člověk vlastního komorníka, ale i místa pro běžné turisty. Bahamy – to jsou stovky opuštěných i neopuštěných ostrovů. Obydlená část souostroví je označovaná jako Family Islands, kde jsou nádherné poklidné pláže se „závějemi“ jemného písku, který přechází v tyrkysové moře průzračné jako benátské sklo. Přestože jsou Bahamy cílem milionářských jachet, které hledají ve zdejších zátokách úkryt před zvědavci, hlavním zdrojem obživy většiny místních obyvatel zůstává rybolov. V uličkách úzkých tak, že jimi neprojede ani osobní auto, si po škole hrají děti, všude se do daleka rozléhá rytmus goombay, rybáři podřimují ve svých loďkách…
Původními obyvateli Baham jsou aravačtí Indiáni z kmene Lucaya. V roce 1492 sem připlul Kryštof Kolumbus a Španělé ihned začali místní obyvatele vyvážet jako otroky. Zvěsti o pohádkovém bohatství Španělů vábily dobrodruhy jako je Francis Drake. Pověstný pirát Edward Teache, přezdívaný Černovous, dobyl New Providence a udělal z něho město, popisované v roce 1666 jako brloh plný bordelů a putyk pro falešné hráče, lupiče a zvrhlíky.
Teprve v roce 1718 se podařilo Britům nastolit pořádek a zavést administrativu důstojnou pro kolonii britské koruny. Do osudů Nassau zasáhla pozitivně americká válka za nezávislost . Zdejší obyvatelé bohatli z pašování rumu. Královské námořnictvo v roce 1807 dalo svobodu bahamským otrokům. V době americké prohibice bohatli místní obyvatelé z pašování alkoholu do Spojených států. Když v roce 1961 zvítězil na Kubě Fidel Castro, stalo se novou Mekkou hazardních her, dobrého pití a sexuálních radovánek právě Nassau. V roce 1973 se Bahamské ostrovy staly samostatným státem, čímž skončila 325 let trvající éra britské koloniální vlády. V roce 1984 silně poškodila mezinárodní renomé ostrovů úplatkářská aféra, odhalující styky nejvyšších státních představitelů s kolumbijskými drogovými barony. Navzdory snahám bahamské vlády o zničení drogového trhu, je obchod s narkotiky stále čilý. Bahamy jsou známé také díky filmům s Jamesem Bondem a nádherným potápěčským lokalitám.
Rozloha Baham: Více než 700 ostrovů vytváří oblouk o délce 1206 km Hlavní město: Nassau, New Providence
Úřední jazyk: angličtina Měna: Bahamský dolar
Altumare nabízí na Bahamách k pronájmu katamarány od velikosti 38ft až po 52 ft. K pronájmu je i Lagoon 52 bez kapitána, která se standardně bez kapitána nepronajímá.
„Nic tak krásného jsem v životě neviděl,“ zvolal Kryštof Kolumbus okouzlený krásou kubánského pobřeží a moře. Stejná slova napsal Ernest Hemingway o 450 let později. Neméně uchváceni světlem, barvami a rytmem života této hřejivé a pohostinné země budete i vy, ať již na moři nebo na pevnině. Nepřístupné, divoké útesy, nekonečné písečné pláže, tropické pralesy, divoké palmy a mangrovníky, skalní štíty hor, nedotknutý podmořský svět plný ryb a korálových zahrad – to je Kuba. Na ulicích a v barech neustále zní hudba, která je dědictvím minulosti a současně tepem smíšené krve mnoha etnických skupin. Kubánci ztělesňují ducha své nespoutanné a pohostinné země, kde se sny dají snít s otevřenýma očima. Kuba zůstává jednou z posledních neobjevených karibských destinací. Kubánský režim zatím zůstal nezměněn, ale železná opona se pootevřela i pro jachting a jachtaři jsou na jihu Kuby vítáni. Jachting na Kubě je vzdálen běžnému karibskému stereotypu, je pro soběstačné jachtaře se smyslem pro dobrodružství. GPS a satelitní přístroje jsou stále zakázány a signál mobilního telefonu očekávejte na moři jen v blízkosti Cienfuegos, Cayo Largo a Isla de la Juventud.
Počet chartrovek na Kubě můžete stále spočítat na prstech jedné ruky. Místem vyplutí je Cienfuegos, kam se z Havany dostanete nejlépe předem objednaným taxíkem nebo minibusem. Cienfuegos má sice letiště, ale bez pravidelných vnitrostátních letů. Výstavní jachtařský klub Club Nautico de Cienfuegos leží uprostřed dobře chráněné 10 mil hluboké zátoky a poskytuje všechny služby moderní mariny. Doporučujeme využít zásobování od místních chartrovek. Velké množství potravin stále není běžně k dostání, i z objednaného seznamu očekávejte ¾ úspěšnost. Rumu a piva je nadbytek. Na místním trhu v Cienfuegos, vzdáleném 10 min cesty bryčkou s koňským potahem, můžete doplnit zásoby čerstvé zeleniny a ovoce. Vzhledem k tomu, že první nejbližší malý ostrov Cayo Guano je vzdálený 7 hodin plavby ze Cienfuegos, je dobrou volbou plavba delší než týden. Pokud jste rybáři, udice s sebou! Ulovené ryby vám, kromě humrů od místních rybářů, velmi zpestří jídelníček. Humři jsou na Kubě kapitola sama pro sebe. Takové množství a tak velké humry neuvidíte nikde jinde na světě. Specialita místních rybářů – humr na černém pivu Bukanýr – by mohla soutěžit s recepty špičkových šéfkuchařů.
A kdy je ideální doba vyrazit na jachtu na Kubu? Od konce listopadu, kdy končí období hurikánů, do konce dubna, kdy panuje suché období s průměrnými denními teplotami kolem 25°C. Od května do října v období vlhka jsou průměrné teploty vyšší, ale s tím také souvisí velká vlhkost a obrovské množství komárů, kteří na Kubě nedodržují běžná pravidla. Místo, aby útočili jen večer, jejich nálety očekávejte celý den.
V Cienfuegos si můžete pronajmout dobře vybavené katamarány a plachetnice.
Britské Panenské ostrovy čítají kolem 50 ostrovů a ostrůvků, které se rozprostírají asi 80nm severozápadně od známého francouzsko-holandského ostrova St. Martin s ještě známějším letištěm Princess Juliana International Airport, které se řadí k nejextrémnějším na světě. Pokud poplujete z BVI na západ přes US Virgin Islands, čeká vás asi za 50nm Dominikánská republika na ostrově Hispaniola. BVI mají pro jachting mimořádně příznivé podmínky, protože podobně jako Seychely v Indickém oceánu, i Britské Panenské ostrovy leží na desce mořského dna o hloubce do 50m, na jejíž hranách se velké oceánské vlny rozbijí a tvoří se nové, mnohem menší. Příznívý a stálý vítr, chráněná a snadno přístupná kotviště, malé vlny, neznatelný příliv a minimální proudy jsou spolu s krásnými korály a plážemi s průzračnou vodou hlavními plusy této oblíbené zimní jachtařské destinace v Karibiku.
Britské Panenské ostrovy objevil Kryštof Kolumbus na své druhé výpravě a dal jim název Santa Ursula. Do roku 1960 byly spravovány spolu s ostrovy St. Chris a Nevis jako kolonie administrátorem zastupujícím britskou vládu. Ekonomika BVI patří k nejlepším v Karibiku, největší zisky plynou z turistického ruchu a offshorových společností. I když název ostrovů zní britské, jsou spíš americké a Američané jsou taky nejčastějšími návštěvníky. Obchody jsou zásobovány z nedalekých US Virgin Islands a najdete v nich velký výběr zboží po vzoru amerických supermarketů.
Zajímavá větší města nenajdete na BVI ani jinde v Karibiku (s výjimkou Kuby). Jedná se spíš o osady s roztroušenými domy. Některé z ostrovů jsou zelené a porostlé hustou buší, většina je ale porostlá nízkou vegetací nebo úplně holá a vyprahlá. Kromě vynikajících jachtařských podmínek, které jsou velmi vhodné i pro méně zkušené a začínající jachtaře, je velkým lákadlem průzračné a teplé moře bez velkých vln a proudů. Většina kotvišť je vybavena bójkami, za které se platí 30-60 USD za noc. V místech vyhlášených rezervací jsou bójky různé barvy, některé jsou určeny jen pro lodě s turisty, další pro plachetnice a katamarany a nejmenší bóje nejblíž pobřeží jsou určeny pro nafukovací čluny. Mnoho klasických marin „chorvatského typu“ na BVI kromě Tortoly nenajdete, ale některé luxusní resorty (např. na ostrově Peter Island) mají vlastní marinu a přijímají hosty. Za poplatek kolem 60-100 USD na 24hodin můžete využít stání u mola s elektřinou i vodou a navíc veškeré venkovní vybavení resortu zdarma, v restauracích a ostatních areálech objednané služby platíte.
Vzdálenosti mezi ostrovy jsou na BVI malé a z jednoho ostrova na druhý je vždy dobře vidět.
K nejzajímavějším ostrovům patří Virgin Gorda s obrovskou a dokonale chráněnou zátokou Gorda Sound, ze které je na dohled ostrůvek Necker. Necker vlastní miliardář a dobroduh Richard Branson, který bývá se svým high-tech katamaranem účastníkem světoznámého jachtařského závodu s názvem BVI Spring Regata. Vedlejší ostrov prý patří Petru Kellnerovi. V jižní části ostrova Virgin Gorda je přírodní rezervace Bath, která je považována za jedno z nejkrásnějším míst Karibiku, ale je vždy přeplněná loděmi. Pokud se vám Bath líbí, vydejte se na příští charter na Seychely, kde najdete vyhlazené žulové kameny doslova na každé pláži každého ostrova. Na severozápadní části ostrova v zátoce Little Dix bay postavil americký magnát Rockefeller luxusní komplex, který je dodnes obsazen na dlouhou dobu dopředu.
Zcela mimořádným ostrovem v celém Karibiku je nízká korálová Anegada, velmi podobná Britské Barbudě, která je stejně jako Anegada pohřebištěm mnoha lodí, jejichž posádky nízko položený ostrov (max. výška je jen pár metrů) zahlédly příliš pozdě. Ale zatímco Barbuda je hodně uzavřeným ostrovem s jednou osadou a dvěma velmi luxusními hotely s vlastním letištěm, kde se pravidelně scházejí světové celebrity, Anegada je prostý ostrov otevřený návštěvníkům a jachtařům zejména. Jeho severní pobřeží s neskutečně krásnými plážemi a fantastickým šnorchlováním stojí za cestu taxíkem přes ostrov.
K typickým živým karibským ostrůvkům patří Jost Van Dyke s prázdninovými bungalovy, jednoduchými restauracemi a mnoha bary, včetně vyhlášeného Foxy’s baru.
V západní části ostrova Tortola se staví luxusní vilová čtvrt s výhledem na oceán a v Soper’s hole vznikla příjemná, ale hodně plná marina s obchůdky a restauracemi. Na BVI je mnoho zajímavých míst pro potápění a šnorchlování, včetně vraku parníku RMS Rhona, který leží v hloubce 10-30m nedaleko ostrůvku Salt Island.
Guadeloupe má příchuť Francie v tropech. V dobře vybavených marinách je pro charter připraveno mnoho plachetnic, katamaránů i motorových jachet. Výhodou je četné a levné letecké spojení z Francie (Francouzi berou cestu na Guadeloupe jako Češi do Špindlerova Mlýna). Guadeloupe je dobrou základnou pro plavby v Karibiku jak směrem na nezávislý ostrov Dominica, tak luxusní britský ostrov Antigua. Na francouzském Guadeloupe nakoupíte za francouzské ceny francouzské suroviny včetně vína, sýrů, uzenin. Jen rum není francouzský, ale místní karibský, levný a výborný…
Samotný Guadeloupe je zajímavým ostrovem s krásným pobřežím a mnoha nádhernými karibskými ostrůvky v okolí. Dvě hlavní části Guadeloupe, Grande-Terre a Basse-Terre, jsou od sebe odděleny úzkým mořským kanálem nazývaným Riviere Sallée. Plavba tímto kanálem je možná, avšak komplikovaná. Na mapě ostrovy vypadají jako rozevřená motýlí křídla, s přilehlými ostrovy La Désirade, Les Saintes a Marie-Galante. Oblast je součástí Malých Antil, 200 mil severně od Martiniku, a je to ideální jachtařská oblast se stabilními východní pasáty, klidnými lagunami a zátokami.
Většina ostrova je přírodní rezervací s řadou nádherných vodopádů a s termálními prameny uprostřed tropického pralesa. Klidné moře na závětrné straně Guadeloupe je jednou z nejoblíbenějších destinací pro potápění. Slavný Jacques Cousteau kdysi popsal pobřežní vody jako “ jedno z 10 nejlepších světových potápěčských míst.“ Bohužel je tato lokalita příliš snadno dostupná z Guadeloupe a proto bývá přeplněná. Grande-Terre, východní část ostrova, je hornatá, s bílými korálovými písčitými plážemi a 650 akry mangrovových bažin. V mořské rezervaci uvidíte zajímavé exotické ptactvo, včetně pelikánů. V místních restauracích a kavárnách ochutnáte výbornou kuchyni silně ovlivněnou galskými a kreolskými příchutěmi. Relaxujte večer na své lodi nebo si zajděte na pevnině mezi místní obyvatele, zatancujte si za zvuku zouk nebo reggae.
Basse-Terre na západě dominuje sopka La Soufrière (1440 m), která je stále aktivní. Je posetá banánovými plantážemi. Doporučujeme si projít národní park s dobře značenými turistickými stezkami, zastavit a ponořit se do kamenných jezírek, některé z nich mají vodu ohřátou sopečnou činností. Z vodopádů Carbet Falls je nádherný výhled. Přilehlé ostrovy La Désirade, Les Saintes a Marie-Galante jsou vzdáleny od Guadeloupu 2 hodinky plavby. Tyto ostrovy jsou méně rozvinuté a najdete zde více klidu. Každý z ostrovů je specifický – La Désirade je sedm kilometrů dlouhý a jen něco málo přes kilometr a půl široký ostrov, má obydlené pouze jižní pobřeží. Na Les Saintes uvidíte Napoleonovu pevnost a muzeum, líbezné vesnice a krásné pláže na Grande Anse. Ochutnejte u přístaviště kokosovou specialitu, známou jako Torrent of Love. Marie-Galante je známá jako ostrov sta mlýnů, s množstvím polí cukrové třtiny. Autentické volské povozy stále slouží jako dopravní prostředek pro zemědělce. Ostrov je známý rumovými palírnami s historií datující se do 18. století a místní si žárlivě střeží své kulinářské recepty. Pozor při plavbě kolem ostrova, pobřeží je lemováno rybářskými bójkami, které označují pasti na langusty.
Marina Bas du Fort na Guadeloupu se nachází na půl cesty mezi Martinikem a Saint-Martinem, je dobrým výchozím bodem pro objevování krás Karibiku. Marina má vše potřebné, v pěší vzdálenosti jsou obchody, restaurace i bary, benzínová pumpa je vybavena velmi slušně zásobeným obchodem, který má díky „duty free“ statutu velmi dobré ceny. Z mariny se do centra Bas du Fort dostanete buď taxíkem nebo městkým autobusem. Centrální náměstí stojí za návštěvu a nezapomeňte navštívit trhy s kořením. Pro případnou prohlídku ostrova Guadeloupe doporučujeme přiletět o pár dní dříve a půjčit si auto, nebo se spolehnout na místní dopravní síť a výlety. Příjemné ubytování za rozumné peníze v blízkosti mariny našim klientům rádi zajistíme stejně jako letenky, rozsáhlé pojištění storna cesty, které kryje i přírodní katastrofy a stávky, které pro cesty do Karibiku s AirFrance představují riziko.
Nebýt palem, které vám naznačí, že jste někde v karibských oblastech, tak byste si MARTINIK mohli splést s nějakou francouzskou provincií. Většina návštěvníků přilétá z Francie (80 %) a místní obyvatelé mluví většinou francouzsky nebo kreolsky, angličtinu uslyšíte vzácně. Na druhou stranu je Martinik dynamicky se rozvíjející ostrov s jedinečnou karibskou kulturou, která dlouhé věky vzdorovala francouzské nadvládě. Je vulkanického původu a jeho nejvyšším vrchlolem je činná sopka Mt. Pelée, která vybuchla naposledy v roce 1902, kdy vymazala z mapy tehdejší hlavní město St. Pierre. Trosky města jsou dodnes nejnavštěvovanější památkou ostrova. Nynější hlavní město Fort-de-France, přirovnávané k Marseille, je největším městem na frankofonních Malých Antilách. Většina ostatních měst jsou moderní provinční sídla spojená s hlavním městem dvouproudovou dálnicí. Nicméně třetina ostrova je pokryta lesy a ostrov je od pradávna nazývám ostrov květin. Ostatní části ostrova tvoří banánovníková, ananasová a třtinová pole. Než vstoupíte na tuto vzdálenou výspu Galů, důkladně osvěžte svoji francouzštinu.
Na Martiniku je příjemné tropické klima celý rok, ale nejvíce navštěvovaný je v suchém období od prosince do května, kdy jsou průměrné teploty 26-27 st. V období dešťů od června do listopadu prší intenzivně každý den, nejvíce srážek pak bývá v září.
Když na Martinik připlul Kryštof Kolumbus, byl obydlen karibskými Indiány, kteří ostrov nazývali Madinina – ostrov květin. Od roku 1636 je vydaný králem Ludvíkem XIII. dekret potvrzující právo využívat africké otroky na francouzských Malých Antilách, takže osadníci pomocí otroků rychle zúrodnili ostrov. Ostrov se snažili ovládnout i Britové (1794-1815), ostrov v tuto dobu prosperoval díky prodeji cukrové třtiny na britské trhy. A zřejmě se díky okupaci vyhnul zmatkům a krveprolití v průběhu Francouzské revoluce, na konci napoleonských válek Británie vrátila ostrov Francii.
Na Martiniku se v sobě spojují francouzské tradice s karibsko-kreolskou kulturou. Martiničané dbají na zdvořilost, vhodné oblékání a komunikaci, narozdíl od ostatních karibských národů. Návštěvníci se s tím setkají například v hotelových restauracích, kde se mnohdy vyžaduje společenský oděv. Na tuto skutečnost upozorňuje cedulka s nápisem: tenue correcte exigée. Na ostrově je běžné koupání v moři nahoře bez.
Martinik je druhým největším ostrovem ve francouzských Malých Antilách, přibližné rozměry jsou 65km x 20km. Nejvyšší horou je Mt. Pelée na severu ostrova. Martinik má členité pobřeží s mnoha zálivy a zátokami, z hor porostlých deštnými pralesy teče spousta krátkých řek. Na ostrově se setkáte s velkou rozličností fauny a flóry od kapradin, bambusů, popínavé révy a vzácnými stromy jako mahagon, palisandr, gumovník …Sušší jih ostrova pokrývá savana se sukulenty a trávami – kaktusy, akácie, balzám, logwood, frangipani…Ve volné krajině jsou nápadné buganvilie, červený ibišek a žlutě kvetoucí allamanda. Ze zvířat stojí za zmínku chameleoni, vačice, promyka mungo a jedovatý had krovinář.
Svatá Lucie je hornatá, zelená s tyrkysovým mořem, háji kokosových palem hned u pobřeží a vysokými zelenými kopci. Svatá Lucie je atraktivní i díky vysokým Pitonům. Malý a Velký Piton jsou sopky, které se tyčí po okraji malebné zátoky do výšky téměř 800 metrů. A pozor, jsou to aktivní sopky, mají dómy z lávy vyvřelé před 39000 let. Piton je francouzské slovo a znamená vrcholek hory. Francouzsky Gros Piton a Petit Piton. Sahají do výšky 786m a 750m. V roce 2005 byly vyhlášeny za světové dědictví UNESCO. Sopky jsou strmé, plné trnitých křovisek a k výstupu poměrně nevlídné, ale výhled z jejich vrcholků je nezapomenutelný.
Soufriere je název sopky i města na jihozápadě ostrova, kde se tyčí Pitony. Soufriere znamená sirný, což při návštěvě zdejších pramenů a bahenních lázní okamžitě zaznamenáte. Město založili Francouzi již v roce 1746. Říká se, že odsud pocházela dětinská císařovna Josefína, mladičká a krásná manželka Napoleona Bonaparte. Lázně, které zde Napoleon nechal vybudovat, mají podobné hojivé účinky jako ve východní Francii v Aix les Bains.
Soufriere je kolébkou ostrova. Má Pitony – světové dědictví Unesco, botanické zahrady, sirné prameny a slavné bahenní koupele, které prý vám omladí pokožku nejméně o deset let. Nedaleko Soufriere se nachází také několik vodopádů, například Diamantový nebo Toraille (vzdálený od pobřeží coby kamenem dohodil).
Svatá Lucie je místo plné přírodních řek, které se v kaskádách plných vodopádů řítí ostrovem. Vytváří tak scenérii dokonalých pohledů a výhledů. Lesy a mokřady překypují rozmanitou flórou a faunou. Užijí si tu milovníci ptactva, protože zde žije 74 druhů ptáků. Nejznámější je Amazona versicolor, národní pták, který je chráněný a žije jen na Svaté Lucii. Je to papoušek, jehož křídla mají zajímavou tyrkysovou barvu a odstíny zelené. Dříve Karibové papoušky lovili jako potravu a barevným peřím se zdobili.
O Svatou Lucii se v rozpětí 150 let vedlo celkem 14 bitev, které skončily podepsáním mírové smlouvy v Paříži v roce 1814. Britové vyhráli a angličtina se stala oficiálním jazykem. Francouzský a africký vliv se ale vymazat z místního prostředí nepodařilo. Takže dnes se tu kromě angličtiny stále mluví kreolsky, což je směsice afrikánštiny a francouzštiny.
Svatá Lucie má 616km2, jeho západní strana, na které leží Pitony, nabízí více aktivit a zajímavostí.
Na ostrově se pěstují banány, které se exportují pouze do Velké Británie. Nejsou to obyčejné banány, ale malé zelené. Z banánů zde dělají kečup, ano! banánový kečup, který musíte rozhodně ochutnat. Opravdu se zde řipravují lahodné banánové pokrmy. Jinak tu roste mnoho tropických druhů ovoce – mango, marakuja, ananasy, papája…
JUMP UP
Každý pátek večer se v ulicích Svaté Lucie zpívá a tančí. Říká se tomu Jump up. Lidé vyjdou do ulic a prostě se baví. Někde mají karaoke a zpívá celá ulice, jinde kraluje živá hudba nebo diskžokej. Kapela hraje hlavně na bubny a „Lůšané“ všeho věku se natřásají do rytmu. Když vás unaví ulice, přesunete se do barů, kde se taky tančí. Začíná se obvykle po deváté večerní a leckdy se jede do rána.
Na Svaté Lucii žije 82 % černochů, 12% míšenců, 2,5% je z východní Indie a zbylých pár procent se nedá nikam zařadit. Obyvatelé Svaté Lucie chodí vždy pečlivě ustrojeni, zdejší ženy a dívky si na sebe oblékají to nejlepší jak ve dne, tak v noci. Muži se ale oblékají volněji, trička a džíny… Na Svaté Lucii mají svoji typickou červenožlutě kostkovanou látku, ze které mají ušito cokoliv včetně doplňků jako náušnice a kabelky. Touto látkou jsou vyzdobeny i výkladní skříně. Je to národní kreolská látka, kterou často uvidíte, když probíhá kreolský festival. (poslední neděle v říjnu)
DEN NEZÁVISLOSTI
22. února se slaví na Svaté Lucii Den nezávislosti. Od roku 1979. A jak se vlastně slaví? Den nezávislosti vzbuzuje v dětech již od dětství nesmírnou národní hrdost. Všude hraje hymna a chystají se pravidelně slavnosti na počest osamostatnění od britské nadvlády, oslavují se osobnosti jako je brilantní místní politik a vyjednavač Sir John Compton, první premiér ostrova, který se zasloužil o vyhlazení chudoby a nezaměstnanosti, mimojiné zvýšením exportu banánů. Dnes uz je po smrti, ale prý bylo vždy povzbuzující ho poslouchat, protože, co řekl, to udělal. To je v našich zeměpisných šířkách utopie…
Pro děti se v době oslav konají nejrůznější závody, v plavání, v jízdě na dřevěné kanoi, v běhu, ve fotbale, v přetahování….Všechny aktivity probíhají na pláži, kde se od časného rána opékají čertvé úlovky. Koření se mořskou vodou, cibulí a olejem a jí se, co hrdlo ráčí! Večer se u ohňů vyprávějí nejrůznější příběhy a historky.
BANÁNY
Původně se na mnohých karibských ostrovech pěstovala převážně cukrová třtina. Na práci se sem navezli otroci z Afriky. Ale v roce 1834 byli poslední otroci osvobozeni.. V šedesátých letech dvacátého století pole s cukrovou třtinou začala zanikat a rostla oblíbenost banánů. Začalo se banánům říkat zelené zlato. Deštné pralesy mizely, všichni chtěli být bohatí a měnili ostrov na banánové plantáže.
Banány se sklízí jednou do roka. Po sedm měsíců, kdy banány rostou, je přes ně navléknutý pytel s otvory, který je chrání před silným sluncem a hmyzem. Svazek banánů váží v průměru 25 kg a je potřeba aspoň dvou lidí k řezání. Pak se musí dotáhnout pod přístřešek, omýt, osušit a opatrně naskládat do kartónů. Po každé sklizni se náruživě slaví, tak že se zapomene na rozbolavělá těla.
Banány z Návětrných ostrovů – Svatá Lucie, Dominika, Svatý Vincent, Grenada a Martinik – dříve vládly na britském trhu, měly vlastně monopol. Ale se změnou zákonů začali do Británie proudit i jiní dovozci jako Dole a Chiquita. Kvůli změně zákonů a také hurikánu Tomáš, který zničil ve východním Karibiku velké množství plantáží ( z 11 000 na 3000) se množství vývozu snížilo a ekonomika se začala postupně orientovat na turistický ruch.
Tržní hospodářství ostrova nyní zavisí na jeho přírodních krásách. Nabízí se nově uplatnění v jachtařském průmyslu. Každý prosinec do zátoky Rodney Bay připlují z Kanárských ostrovů stovky jachet. Jedná se o světově známé závody ARC. Jachtaři plují po větru z Evropy, který tímto směrem vane právě v prosinci, v době, kdy přivál na západní polokouli také Kryštofa Kolumba. Většina jachet potřebuje po dlouhé a náročné trase opravit, a tak dává smysl rozvíjet k tomu potřebné věci v Marině v Rodney Bay.
DEŠTNÉ PRALESY
Místní lidé mají oblast deštných pralesů velmi rádi, protože se vyjede do větší nadmořské výšky, kde je chladněji. Pralesy se na různých místech světa liší, společné mají vlhko a bujnou vegetaci. Jinak tomu není ani na Svaté Lucii. Kapradí, bambus, stromy, palmy tu rostou do enormních rozměrů. Často prší teplý tropický déšť a udržuje vše svěží. Když se ostrov otevřel turistům, jako jednu z prvních atrakcí, zde vybudovali zip line nad deštným pralesem. Můžete si frčet jen tak na laně nad tou nádherou!
BAREVNÁ ARCHITEKTURA
Tak jako v celém Karibiku, tak i zde si místní potrpí na barevné nátěry. Oblíbená je sytě fialová, žlutá, modrá a růžová. Domy jsou vystavěné ze dřeva i cihel. Větší a bohatší mají patra a balkony. Menší a chudší se podobají tomu, čemu říkáme kůlna. Mnoho domečků je postaveno na vysokých podstavcích kvůli záplavám. Upravené a natřené se podobají domečkům z pohádky. Když jsou zanedbané, jsou to chatrče. Tento mix připomíná pohádku o třech prasátkách – jedno si postavilo domeček ze slámy, druhé ze dřeva a až třetí pevný domek z cihel, tak nějak vypadají zdejší vesničky.
Největší a nejlepší domy jsou vystavěné na kopci. Bydlení s výhledem je velmi oblíbené. Na ostrově jsou oblíbené kozy. Lidé je chovají nejen kvůli masu a mléku, ale taky jako společníka. Koza je prostě domácí mazlík a má ji tu skoro každý. Výjimkou nejsou ani krávy a koně, které se pasou u cest bez oplocení. Psů je na ostrově také požehnaně. Běhají si jen tak a většinou vypadají vesele a zdravě, přestože jsou hubení.
HLAVNÍ MĚSTO CASTRIES
Svatá Lucie je od roku 1979 nezávislá země se svou vlastní parlamentní vládou a ústavou. Avšak britská monarchie, v čele s Alžbětou II., nad ostrovem stále drží „ochrannou ruku“. Má tak stejný politický status jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo sousední Barbados a další britské državy ve světě. Vládu vede na Svaté Lucii premiér, který je do funkce zvolen občany ve svobodných volbách. Guvernér země je naopak do funkce dosazen na doporučení královny.
Zajímavostí je guvernérka Svaté Lucie (od roku 1997 do roku 2018) – žena s poetickým jménem Pearlette Louisy. Většinu svého života zasvětila učitelskému povolání, proto podpora vzdělávání byla její prioritou ve funkci guvernérky. Není proto divu, že na Svaté Lucii mají pěkně udržované školy. Pokud však Lůšané touží po vyšším vzdělání, musí se přemístit na jiné ostrovy. Generální guvernérka, kterou volí královna, je černoška a premiér, kterého volí lid, je běloch. Čekali bychom to právě naopak.
V Castries je sídlo vlády, honosná budova ve viktoriánském stylu. Je na kopci s výhledem na zátoku města. Vede k ní široká okázalá cesta s pečlivě upravenou zahradou s anglickým trávníkem. Brána je zdobena národním erbem, který má ve znaku dva zelené papoušky. Ať už si myslíme o kolonizování cokoliv, jedno se Britům uznat musí. Kolonizace jim šla. Je to fascinující. Britové mají v sobě řád, hrdost, cílevědomost, disciplínu a přísně zachovávají své tradice. Dokonce i takové, které dnes nedávají smysl. Nad rozšafnými Francouzi zvítězili právě těmito vlastnostmi, které uměli zavést kamkoliv se vrtli. Jediné kolonii, které se kdy podařilo z nadvlády Britů vymanit, jsou Spojené státy americké. Někteří historici nad tímto dodnes kroutí hlavou.
Na Svaté Lucii převažují prvky anglických tradic. Stejně jako na Barbadosu, i na Lucii je oblíbené pití čaje a pěstování okrasných květin. Zákony a pravidla se také vedou dle anglického vzoru a auta se řídí vlevo. Hlavní město Castries není na pohled krásné ani příliš historické. V neustálých bojích mezi Francouzi a Angličany, bylo mnohokrát vypáleno, z původních budov se proto moc nezachovalo. Ve městě přavažuje moderní architektura dvacátého století. Pokud byste hledali nějaké starší budovy, budou to kostely, anglického původu. Výletní mega lodě kotví u výběžku Sarafín.
Madagaskar je 4. největší ostrov na světě a dalo by se říci, že jde o mini-kontinent, vzdálený přes Mosambický průliv 400 km od Afriky, 600 km od ostrovů Réunion a Mauricius. Jachtařská oblast se nachází na severozápadě. Vyplouvá se z ostrova Nosy Be. Zahrnuje ostrovy jižně od Nosy Be: Nosy Tanikely – Nosy Komba (ostrov lemurů) – Nosy Iranja – Nosy Radamas – Nosy Saba a ostrovy na severu: Nosy Mitsio – Tsara Banjina.
Kouzelné místo v Indickém oceánu, nádherná příroda kam se podíváte, vynikající podmínky pro jachting, ráj pro potápěče a rybáře. Seychelly leží mimo území cyklónů, které pravidelně zasahují ostovy Réunion, Mauricius a Madagaskar. Na Seychelách vítr nad 6Bft nefouká díky poloze v oblasti monzunů a alizé. Klimatické variace neovlivňují teplotu vzduchu, která je konstantní mezi 28-30 stupňů.
Na souostroví neexistuje masová turistika a tamní vláda nemá v úmyslu tento trend měnit. Souostroví je otevřené pro jachting poměrně krátkou dobu. Letecká dopravní dostupnost z Evropy je vynikající, existují jak přímé lety, tak lety s příjemným přestupem v polovině letu na některém z arabských letišť (zajišťujeme i několikadenní zastávku s programem). Časový posun proti Praze je pouhé 3 hodiny a celé souostroví je jediným územím, takže nepříjemné proclívání jako v Karibiku není vůbec potřeba.
Seychely jsou z geologického hlediska zbytkem dávného prakontinentu zvaného Gondwana. Před zhruba 650 miliony let se od sebe začaly oddělovat pevninské kry a kontinent se rozdělil na Afriku, Indii, Austrálii, Antarktidu a Jižní Ameriku. Při roztržení jednolité masy zůstalo v oceánu několik zbytečků, které mají přesně takovou stavbu, jakou měly skoro před miliardou roků a to jsou dnes Seychely.
Seychelská republika vyhlásila dvousetmílové pobřežní pásmo, takže na mapě světa mají celých 1 000 000 km2. Pevninu ale tvoří všeho všudy 455 km2. Z této plochy značná část připadá na hlavní ostrov Mahé. Kromě Mahé patří k žulovému jádru souostroví ještě více než čtyřicet dalších ostrovů, které sedí na společném podstavci, na takzvané „mahéské mělčině“, s maximální hloubkou 50m. Ostatní ostrovy, tzv. vnější ostrovy Seychel, jsou korálového původu a opravdu se téměř ve všem podobají oněm proslulým atolům Malediv.
Na Seychelách až do časů objevitelských plaveb lidé prokazatelně nikdy nežili. Byl to nádherně nedotčený svět živočichů a rostlin. Na počátku 16. století sem při hledání Indie přišli Portugalci a Vasco da Gama zanesl Seychely poprvé do námořních map. Portugalci ale toužili po drahých kamenech a po koření, a to na Seychelách nenalezli. Nebyli tu ani domorodci, které by bylo možné konvertovat na křesťanskou víru.
A tak teprve v polovině 18. století sem přicházejí Francouzi. Za pokřiku Ať žije král na Mahé vztyčili takzvaný Kámen vlastnictví (Pierre de Possesion), jímž oficiálně zabrali a odevzdaly Seychely do vlastnictví Ludvíka XV. Francouzští kolonizátoři tak dali základ seychelskému národu a začali dovážet na práci černochy z východní Afriky, z Malgaše a z Madagaskaru. Lidé se tu vesele mísili a k této černobílé směsi přidali postupně své i Indové, Číňané, Arabové z Ománu a tak vznikl koktejl jménem seychelský národ. Jazykem prvních osadníků byla francouzština. Z ní a za přispění četných slov přejatých z afrických jazyků, z malgaštiny, ale i z angličtiny, vznikl jazyk, kterému tu říkají kreolština. Úředními jazyky jsou francouzština, angličtina a kreolština.
Zatímco dříve Portugalcům ani nestálo za to formálně ostrovy zabrat, v 19 st. začínají o Seychely náhle zápasit dva velice mocní soupeři: Francie, jíž Seychely náleží, a Anglie, která by si je velice přála získat. Boj o Seychely trval celých patnáct roků a od roku 1810 až do vyhlášení Seychelské republiky, k němuž došlo v roce 1976, zůstaly pak už ostrovy v britských rukách. Jen přetavená francouzština – ona „kreolština“ – přežívá v řeči Seychelanů až dodnes.
Překrásné pláže s bílým pískem na ostrovech Phi Phi a Phang Nga Bay východně od Phuketu lákají množství turistů po celý rok. Similan Islands, které se nachází asi 50 mil severozápadně, nabízejí bezpočet tropických zákoutí, průzračně čistou vodu a úchvatný podmořský svět, který zaručuje fantastické potápění. Ne bezdůvodně si britský režisér a producent Danny Boyle vybral thajský ostrov Ko Phi Phi Lee k natočení filmu Pláž v hlavní roli s Leonardem DiCapriem. Pustit se také můžete po stopách agenta 007 na KoTapu, tyčící se z Andamanského moře jako vztyčený prst.
Thajsko leží blízko rovníku, proto je ideální prázdninovou destinací během celého roku. Teplota vody se pohybuje okolo 28 stupňů celsia. Střídají se tady dvě období – jedno suché a druhé mokré, přičemž hlavní sezona je mezi listopadem a dubnem, kdy je období severovýchodních monzumů.
Potápění: Nebudeme přehánět, když budeme tvrdit, že potápění v Thajsku je fantastické. Ceny v různých oblastech se mohou lišit, ale většinou se pohybují okolo 1500 do 2500 bahtů za osobu na dva ponory . Nejlepší oblastí pro potápění jsou Ko Phi Phi Don a Koh Racha Yai. Skvělá možnost potápění se je také na Similan Islands, které jsou národním parkem, takže se za vstup platí poplatek. Tato oblast je však přístupná jen od listopadu do dubna.
Žraloci: I když se žraloci v této oblasti vyskytují, pro plavce nejsou vůbec hrozbou. Žijí zde druhy žraloků, kteří nemají zuby a živí se planktonem. Střetnutí se s nimi je spíše zážitek pro turisty.
Bezpečnost: V Thajsku nehrozí žádné nebezpečí rekreačním lodím. Asi o 1200 km západně v jižním Čínském moři je situace horší. Vyskytují se tam piráti, kteří se však zajímají jen o nákladní lodě.
Kotvení: V Thajsku na většině míst nenajdete mola, kotví se v zátokách nebo na bojkách.
Přílivy a odlivy: V oblasti okolo Phuketu příliv dosahuje až 3 metry, proto je nutné dodržovat bezpečnou vzdálenost od břehu.
Tabulky, které poskytují podrobné informace o přílivech a odlivech je možné najít na adresách:
https://www.tide-forecast.com/locations/Phuket/tides/latest a https://www.tideschart.com/Thailand/Phuket/Phuket/
Všichni, kdo zavítají do této malajské oblasti, zažijí opravdovou asijskou kulturu a objeví jednu z nejstarších civilizací. Mezi nejznámější charakteristiky Malajsie patří například pestrobarevné festivaly, obrovské mrakodrapy, působivé hory, překrásné ostrůvky a pláže, a v neposlední řadě milion let staré deštné lesy s udivující florou a faunou.
Souostroví Langkawi se skládá z 99 ostrůvků nacházejících se v Andamanském moři, jižně od Thajska. Lidé sem přijíždějí zejména kvůli nádherné neposkvrněné přírodě a úchvatným plážím. Rýžová pole s pasoucími se bizony dodávají této oblasti venkovský ráz. Krajina je charakteristická vápencovými jeskyněmi a smaragdově zelenými deštnými lesy. Langkawi je bezcelní ostrov. V hlavním městě Kuah, které leží na jihovýchodním cípu ostrova, a v oblasti, kde se nachází mezinárodní letiště Langkawi, jsou nejlepší místa na nákupy.
Hlavním město ostrova se nazývá Kuah. Ačkoliv toto město není tak veliké, rozprostírá se na zakřiveném pobřeží s přístavem pro trajekty a jachtařským klubem na jižním cípu města. Vedle jmenovaného přístavu se tyčí obrovská socha hnědého orla postaveného s rozpaženými křídly na molu vybíhajícím do moře, proto se také nazývá Orlí náměstí (Eagle Square). Náměstí je obehnáno spousty obchůdky se suvenýry a restauracemi. Nejvhodnější procházka po náměstí je k večeru, kdy se rozpalené městečko ochladí, a tak se stane příjemným prostředím pro nákupy a občerstvení. Vedle Orlího náměstí leží tzv. Lagenda Langkawi (v překladu legenda Langkawi), což je jakýsi park zahrad a uměleckých řemesel. Vstupné je 5 ringgitů pro dospělého člověka. Dále je zde jediné nákupní centrum na ostrově, Langkawi Fair, kde naleznete několik butiků s batikovaným zbožím, obchůdky s výrobky uměleckého řemesla, ale také McDonalda a nějaké duty-free shopy. Samozřejmě i v centru města se nachází podobné obchody, banky a restaurace, jinak zde pro turisty není nic jiného k vidění.
Druhou destinací je samotná marina Telaga Harbour Park, která leží asi 45 kilometrů od Kuahu a 20 minut cesty od mezinárodního letiště. Je to geologický div díky tzv. Telaga Tujuh (Seven Wells Waterfall), kde voda kaskádovitě padá z 90-ti metrové výšky skrze 7 přírodních jezírek. Výstup do nejvyššího bodu těchto vodopádů se stává tím více atraktivnější a impozantnější, čím výše se nacházíte a otevírá se tak před vámi překrásná scenérie okolní přírody. Veliký pozor při výstupu se musí dávat na kluzké kameny. Jedna z legend říká, že tyto vody byly ozdravující, a tak sem připlouvaly lodě, aby zde načerpaly energii. Díky poloze Telagy může návštěvník obdivovat každodenní západ slunce a jedinečnou architekturu tohoto novodobého přístavu a jeho okolí, který vznikl z malé rybářské vesničky.
Další atrakcí je kabinová lanovka na západní části ostrova, na kterou se dostanete pěšky ze střediska Burau Bay. Tato lanovka vás vyveze na horu Mat Cincang. Lanovka stojí 15 ringgitů pro dospělého a 10 pro děti a trvá asi 12 minut. Pod vámi se rozprostírají ostrůvky v Adamanském moři a můžete spatřit i vodopády Seven Wells. Další zajímavostí v této oblasti je krokodýlí farma, která je v Kubang Badak, asi 30 km od Kuahu a několik minut od Burau Bay.
Langkawi je ideální místo pro plachtění díky svým dobrým celoročním podmínkám, nachází se zde prvotřídní plážová střediska s bílým pískem a průzračnou vodou (hlavně v oblasti Butangs – Thajsko) a výborné jídlo. Návštěvníci se dostanou pouze k oblasti Butang a Turatao v thajských vodách, ale Phuket už je hůře administrativně přístupný a zcela určitě se to nevyplatí, pokud se zde zdržíte pouze týden.
Potápění
Protože je moře kolem ostrova mělké a zanesené, není vhodné pro potápění a šnorchlování. Návštěvníci se musí vydat buď do thajských vod na místo zvané Butangs, kde potřebují určité povolení, nebo jižně od ostrova Langkawi tzv. Pulau Marine Park, která se ještě nachází v malajských vodách. Abyste mohli zavítat do thajských vod, musíte zaplatit kolem 180 ringgitů na osobu a 300 za loď na 1 až 5 dnů, je to jednorázová platba a zahrnuje imigrační a celní poplatky a přístavní formality. Butangs se nachází asi 28 mil od Langkawi. Hranice Thajska se nachází pouze 2 míle severně od Langkawi. Další podmínkou pro vyplutí do thajských vod je předat své pasy správci základny na dva dny, aby mohl toto povolení vyřídit.
Oslnivě bílé domy, křivolaké dlážděné uličky, kostely s modrými kopulemi, větrné mlýny na návrších, rozmanité pláže – to jsou Kyklády. Jejich název je odvozen od slova kyklos neboli kruh, protože obklopují posvátný ostrov Délos. V létě vyprahlé ostrovy, překvapí svým půvabem na jaře, kdy je pokryjí koberce planých květin a jsou celé zelené.
Souostroví tvoří padesát šest ostrovů, z nichž obydlených je jen dvacet čtyři. Správní a obchodní středisko Kyklád je Syros, jeden z mála ostrovů, kde turistika nehraje žádnou roli. Život na Kykládách se soutřeďuje převážně okolo přístavní zátoky, nad níž se prostírá vesnice neboli Chóra a nahoře se rýsuje pevnost. Od července do září foukají na ostrovech silné větry tzv. meltemi, které přinášejí úlevu od horka,ale způsobují leckdy chaos v jízdních řádech trajektů a potrápí i jachtaře.
Suchý a nehostiný ostrov, ale díky písečným plážím a rušnému nočnímu životu se stal jednou z velmi oblíbených destinací. Město Mykonos se spletí uliček a zářivě bílých krychlových domů je typickou ukázkou města kykladského typu. Symbolem ostrova je pelikán Pétros. Z jednoho z nejvíce fotografovaných přístavů vyjíždí denně výletní lodě na posvátný Délos.
Ostrůvek Délos patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám v Řecku. Podle pověstí zde bohyně Létó povila Artemidu a Apollóna. Z fotografií je známa Lví terasa se slavnými lvy z naxoského mramoru.
Je největším z ostrovů v Kykládách. Byl významným centrem kykladské kultury a jedním z prvních, kde se začal používat mramor. V 12. století padl do područí benátčanů a vyrostla na něm řada opevněných obytných věží, tzv pýrgoi, jejichž torza zde uvidíte dodnes. V úrodné krajině se rozprostírají citrusové sady a olivovníkové háje. Na břehu ostrova podle mytologie opustil Théseus krétskou princeznu Ariadnu.
Připlouváte-li lodí ke stejnojmennému hlavnímu městu ostrova, které se nazývá také Chóra, první, co vás upoutá, je jakési obrovské okno, stojící osaměle na vrcholku nad přístavem. Je to nedostavěná mramorová brána Portára, která byla vybudována jako vchod do Apollónova chrámu, který ale nebyl nikdy dokončen. Na protilehlém vršku je benátská pevnost, kolem které se rozprostírá staré město, které spolu s pevností nechal postavit benátský dobyvatel Marco Sanudo v roce 1207. Do labyrintu strmých úzkých uliček starého města se dá jít pouze pěšky. Pitoreskní domy z kamenů jsou spojeny tajemnými průchody a malebnými patii. Pod arkádami se tísní malé krámky se zeleninou a ovocem, ale i nálevny rakije, řemeslnické dílny i miniaturní umělecké galerie. Všemu vévodí na vrcholku katedrála ze 13. století s františkánským klášterem. Starým městem je možné se procházet celé hodiny a přitom nacházet stále nová a nová překvapení. Zvláště příjemné je to za horkých dnů, kdy silné kamenné zdi dýchají osvěžujícím chládkem. A když v podvečer zazní z kostela dunivé zvony, středověká atmosféra dosahuje svého vrcholu.
Nevelký ale půvabný sopečný ostrov Santorini se nachází na nejjižnějším konci Kyklad. Kontrast sytě modrého moře s rudou, hnědou a černou barvou strmých skal vytváří divoké a působivé scenérie, které jinde nanajdete. V roce 1450 př. n.l. došlo k mohutné erupci vulkánu, která zahájila přeměnu ostrova do dnešní podoby. Výbuch po němž zůstal kráter neboli kaldera, zvedl vysokou vlnu tsunami, která zpustošila mínojskou Krétu. Ostrůvky uprostřed kaldery Palaiá Kaméni a Nea Kaméni vznikly pozdější sopečnou činností v roce 197 před Kristem a tvoří je stále činné vulkány, které se probudily v první polovině 20.st. erupcemi menšího rozsahu. V roce 1956 postihlo Santorini velké zemětřesení, ale k očekávanému výbuchu sopky nedošlo.
Milos je sopečný ostrov s pozoruhodnými skalními útvary, horkými prameny a bílými vesnicemi na různobarevných útesech. Všude na ostrově jsou patrné stopy po sopečné činnosti. Velký Mílský záliv s kráterovým kotlem patří k nejkrásnějším přirozeným přístavům ve Středomoří. Zajímavostí ostrova je tajuplná pemzová měsíční krajina v okolí Sarakínika, která vznikla před 2-3 milióny let, sopečné varhany na ostrovech Glaronísia (blízko Fylakopí), sirnatá voda Papafrágku. Vzhledem k geotermální činnosti zde vyvěrá mnoho horkých pramenů. Na některých místech, např. U útesů Mávra Gkrémma, dosahuje teplota mořské vody až 100°C pouhých 30cm pod hladinou.
Vydejte se s námi na plavbu Saronským zálivem v Řecku, který má ideální podmínky pro jachting a charter lodí téměř po celý rok!
Tomu odpovídá obrovský výběr plachetnic, katamaranů i motorových jachet k pronájmu. V nabídce jsou i luxusní jachty s posádkou. Blízkost Atén zaručuje snadné letecké spojení po celý rok a vynikající zásobování včetně možnosti vybrat si suroviny na jednom z nejzajímavějších trhů v Evropě. Neuvěřitelně čistá voda láká ke koupání i na městských plážích v Aténách hned vedle mariny. Kouzelné rybářské vesničky a zátoky zvou ke kotvení a památky světového významu jako amfiteátr v Epidavros nebo chrám Afaia na ostrově Aegina jen podtrhují atraktivitu této oblasti. Přidejte taverny a kavárny s mírnými cenami, neopakovatelnou atmosféru ostrovů Hydra nebo Poros vzdálených jen pár hodin plavby plachetnicí z Atén a víte kam na další charter!
Vyplutí z Atén skýtá ideální příležitost navštívit nejzajímavější místa tohoto rušného velkoměsta. Atény jsou hlavním a zároveň největším městem Řecka s čtyřmi miliony obyvatel. Dominantou je nesporně Akropole s majestátním
vstupem Propylajemi a ústředním chrámem Parthenónem. Ze samotné Akropole je nádherný výhled do okolí a na celou metropoli, kde se nacházejí další starověké památky – Agora, Dionýsův amfiteátr, Odeion Heroda Atického, historická čtvrť Plaka s mnoha turistickými obchůdky a suvenýry…
Jedna pověst praví, že o Atény se strhl boj dvou řeckých bohů, kteří usilovali o přízeň tohoto města. Byla to samotná Athéna, bohyně moudrosti a vítězné války, a Poseidon, bůh moře a vodního živlu. Oba dva nabídli Aténám své dary, Poseidon věnoval městu pramen vody, když svým trojzubcem udeřil do skály a Athéna darovala městu olivovník, a tím vyhrála. Chrámy pak byly stavěny na počest bohů, a to zejména v 5. st. př. n. l. za Perikla. Tyto skvosty se dochovaly do dnešní doby a návštěvník Atén se může kochat starobylou atmosférou města s nádechem novodobého ruchu hlavního města.
Korint byl starověkým řeckým městským státem, v současnosti je to řecké město ležící při Korintské šíji, která spojuje Peloponéský ostrov s řeckou pevninou, na západě Korintský a na východě Sarónský záliv.
Až v 19. století byl přeťat Korintským kanálem. Ze starověkého Korintu se zde dochoval zbytek krásného chrámu, jehož sloupy byly vytesané pouze z jediného kamene a za podívanou stojí shlédnout novodobý průplav vytesaný do hloubky 80 metrů v tvrdé skále.
Řecko je bezesporu kolébkou divadelního umění a nejstarší divadlo můžete shlédnout v Epidavros. Nachází se v kraji Argolida a jeho historie začíná ve 4. století př. n. l.. Dodnes se v tomto chrámu umění pořádají divadelní hry a koncerty a dodnes se můžeme nechat unášet úžasnou akustikou, kterou pro nás staří Řekové připravili. Nepřeberné kulturní bohatství staré civilizace se nás tak může dotýkat s příchutí dnešních časů.
Ostrov Aegina byl ve starověku konkurencí Atén, se kterými soupeřil o prvenství. Nejproslulejší historickou památkou ostrova je chrám Afaia, postavený v dórském slohu. Stojí na návrší obklopeném borovicemi nad rušným letoviskem Agia Marína. V současné době je ostrov světově známý hlavně díky chutným pistáciím a zakoupit si je můžete jako specialitu naložené v medu.
Poros je malý řecký ostrov ležící severně od Peloponésu, který vznikl sopečnou činností. Dostal jméno podle 400m široké úžiny (poros), která jej odděluje od osady Galatas na pevnině. Městečko Poros si zachovalo svébytné kouzlo, je zde zachováno mnoho starých domů z 19 st., které se přimykají ke stráni, nad níž se rýsuje hodinová věž. Nedaleko ostrova se nachází Ruský záliv, pojmenovaný po okupantech z konce 19. století, kteří zde založili svou námořní základnu a zpřístupnili tak ostrov velkým lodím. Je zde možnost krásného koupání na malém ostrůvku Daskalia. V překladu název ostrova znamená ‚výchova‘, název pochází z doby nadvlády Turků, kdy se zde tajně vyučovalo v malém kostelíku.
Ostrov Hydra přijal své jméno od stejnojmenné obludy s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Žila v bažinách v Argolidě, ničila okolí, lidé byli bezmocní, z jedné useknuté hlavy vyrostly hned další dvě a jedna z nich byla dokonce i nesmrtelná. Svého přemožitele našla až v Héraklovi. Zajímavostí tohoto ostrova je, že se zde nachází pouze jeden přístav ve městečku Hydra a na celém ostrově platí zákaz veškerým motorovým dopravním prostředkům. Lidé se po ostrově pohybují na oslech nebo pěšky. Kouzlo celého místa dotváří tradiční řecké domečky, staré měšťanské domy, kamenné cesty a neuvěřitelný klid, který se rozlije uličkami, když navečer odjedou turistické lodě.
Mys Sounion leží 67 km jihovýchodně od Atén, kde končí atický poloostrov. I některý z méně romantických návštěvníků bude nadšen nádherou širého moře, které se pod ním bude rozprostírat. Za dobrého počasí je z výběžku vidět například samotný Peloponés a Kyklády. Nejúchvatnější zážitek je počkat si na západ slunce u Poseidonova chrámu
Jónské moře je součástí moře Středozemního a nachází se mezi Itálií, Albánií a Řeckem jižně od Jaderského moře, se kterým je spojeno přes Otrantský průliv. Ideální podmínky pro charter lodí lákají každý rok větší počet jachtařů. V Jónském moři se k pronájmu nabízí plachetnice, katamarany i motorové jachty. Jónské ostrovy s olivovníkovými háji a cypřiši jsou nejzelenější ze všech řeckých souostroví. Tvoří je šest nejvýznamnějších ostrovů – Korfu, Paxos, Lefkáda, Ithaka, Kefalonie, Zakynthos, Kythira a bezpočet malých ostrůvků. Nejvýhodnějším místem k vyplutí, odkud se dostanete pohodlně ke všem ostrovům, je marina Lefkas nebo město Preveza s nedalekým mezinárodním letištěm. Pro naše klienty zprostředkujeme přímé letenky z Prahy a Vídně za nejlepší ceny na trhu.
Korfu, zvaný též Kerkyra, láká písčitými a oblázkovými plážemi s křišťálovým mořem plným různých druhů ryb. Na Korfu je hlavně v pobřežních oblastech turistů možná až příliš.
Na rozdíl od ostrovů ve Středomoří je však Korfu zcela pokryto zelení. Právem je označován přívlastkem ,,zahrada Jónského moře“, díky záplavě oleandrů, olivových sadů, citrusových hájů, fíkovníků, pistáciovníků a granátovníků. Skutečným skvostem je výskyt padesáti druhů orchideí a zajímavostí drobné zkameněliny mořských živočichů a rostlin, které se objevují po celém ostrově. V jižně položené vesničce Gasturi se nachází letní sídlo císařovny Sissi, romantický zámeček Achillion.
Hlavní město Korfu, Kerkyra, je postavené v benátském stylu, otevírá svoji pohostinnou náruč všem návštěvníkům ve stylových tavernách s nezapomenutelnými místními specialitami, např. souvlaki – maso na jehle na způsob ražniči s choriatiki – řeckým salátem z rajčat, papriky, cibule, okurek, oliv a sýra. Z mariny Gouvia pravidelně startuje hydroplán, proto si jachtaři musí dávat pozor, aby se nedostali do oblasti jeho vzletu, tento hydroplán létá hlavně mezi Korfu a Prevezou.
Ostrov Lefkada je s pevninou spojen otočným mostem, který byl vybudován teprve nedávno a nahradil tak do té doby fungující trajektovou přepravu. Branou ostrova je hlavní město Lefkas s přibližně sedmi tisíci obyvateli, které je zároveň správním centrem prefektury. Své jméno získal ostrov podle nejjižnějšího výběžku západního pobřeží – proslulé bílé skály Lefkatas (lefkos = bílý) opředené legendami již z raných dob řecké mytologie. Podle pověstí se v těchto místech nacházela jedna z bran do Hádovy říše podsvětí, další prameny se zmiňují o tragické smrti antické básnířky Sapfó, která ukončila svůj život skokem z této skály z nešťastné lásky ke krásnému Faónovi. Stával zde Apollónův chrám, jehož zbytky se nedochovaly. Dnes na jeho místě stojí maják.
Obec Karia je proslulá svými ručně tkanými koberci a krajkami, vesnice Vafkeri, Sivros nebo Agios Petros jsou vyhlášené pěstováním vinné révy a výrobou skvělého červeného vína.
Letovisko Nidri se nachází ve střední části východního pobřeží ostrova Lefkáda. Je tvořeno oblázkovými plážemi s malebnou panoramou blízkých ostrůvků, z nichž nejznámější je bezesporu Onassisův Skorpios.
Dalším zajímavým místem je Vassiliki, ležící na jižním pobřeží ostrova. Je to tiché městečko, které se v průběhu léta mění v jedno z turisticky nejnavštěvovanějších a nejrušnějších míst. Původně rybářská vesnička Vassiliki, nyní turistické letovisko je díky výborným povětrnostním podmínkám rájem vyznavačů windsurfingu a dalších vodních sportů.
Obecně je ostrov velice hornatý, tak jako Kefalonie, a proto stojí za to si půjčit auto a projet si vnitrozemí, které nabízí krásné výhledy po celém ostrově.
Neobyčejná krása a půvab ostrova Scorpios okouzlily jednoho z nejbohatších mužů světa – řeckého rejdaře Aristotela Onassise. Při jedné ze svých cest si zamiloval toto místo natolik, že si ostrůvek v těsné blízkosti městečka Nidri koupil od jisté lefkaské rodiny, aby na něm postupně vybudoval své letní sídlo. Onassis je pochován se svou rodinou v kostele na ostrově. S Jacqueline Kennedy se vzali 20. října 1968 v malé kapli na ostrově Skorpios.
Ithaka se rozprostírá severovýchodně od Kefalonie. Ostrov je proslule známý po celém světě jako rodiště Odyssea. Ithaku lze charakterizovat jako krásný ostrov, kde se střídá divoká příroda s klidnou krajinou.
Hlavním městem je malebné městečko Vathi se zálivem, uprostřed kterého je ostrov Lazareto s benátským hradem. Frikes je malebný rybářský přístav, odkud je to nejblíž do místních jeskyní. Kioni je krásná přístavní vesnička zářící pestrobarevností místních domečků, kde je možnost koupání nebo posezení v taverně.
Ithaka je obydlená odedávna, už Homér se o ní zmiňuje a popisuje ji jako královstí Odyssea. Známý archeolog H. Schlieman objevil palác, který místní obyvatelé nazývají hrad Odyssea. Mezi Ithakou a Kefalonií je ideální místo pro jachting díky povětrnostním podmínkám. Nedaleko Ithaky se nachází neobydlený ostrůvek Atokos, tzv. one-house bay, kde je nádherné koupání na panenských plážích.
Kefalonie leží mezi ostrovem Zakynthos a Lefkádou, hned vedle Kefalonie se nachází ostrov Ithaka, rodiště Odyssea.
Tak jak bylo zmíněno o Lefkádě, že je hornatá, tak i Kefalonie se pyšní hornatou krajinou s nejvyšším vrcholem 1630 m n. m., na který se z jedné strany dostanete autem, a tak pokoříte nejvyšší vrchol České republiky, Sněžku.
Ostrov se stal známým především díky filmu Mandolína kapitána Corelliho, který se zde natáčel a jeho protagonista Nicholas Cage si posléze zakoupil na ostrově letní sídlo, které pravidelně navštěvuje. Zajímavostí je také, že okolí, kde se natáčel film, zůstalo neměnné a návštěvníci zde mohou vidět polorozbořené domy, které figurovaly v samotném filmu.
Kefalonie je bohatý ostrov s množstvím malebných zákoutí a zálivů. Flora je zde zastoupena vzácnými druhy stromů a typické pro faunu je poník zvaný kůň Ainou. Zajímavostí je, že se mořská voda na jednom místě ztrácí pod zemí a tunelem se dostává na východní část ostrova, do oblasti Samis, která je jeskynním parkem s podzemním jezerem Melisani. Na severu ostrova je městečko Fiskardo, které nebylo jako jediné zničeno při zemětřesení, jinak je to typické turistické letovisko. Na SZ se nachází Assos, kde se tyčí benátská pevnost. Unikátní středověké pevnosti připomínají slávu Benátské republiky a nadvlády panující zde po několik staletí.
Zakynthos je nejjižnějším ostrovem souostroví a je věhlasný smaragdovou barvou moře. Ostrov je bohatě osázen olivovými hájemi, ovocnými stromy a vinohrady. Pobřeží na severu a na západě ostrova je skalnaté, vytváří nádherný obraz a najdete zde mnoho tzv. modrých jeskyní, proto je tato oblast oblíbeným místem turistů.
Hlavním městem je Zakynthos, které je položeno v jihovýchodní části ostrova, město plné obdivuhodné architektury, krásných kostelů a náměstí. K navštěvovaným místům patří na SV přístavní místo Agios Nikolaos. Zakynthos opět patří k raně osídleným ostrovům, Homér ho uvádí pod jménem Yliessa (plný stromů).
Mythologie praví, že ostrov byl zamilovaným místem bohyně Artemis a boha Apollóna. Obyvatelé ostrova se zúčastnili bojů proti Tróji po boku Odyssea. Zakynthos se stal ostrovem literátů a hudebníků; pochází odtud například Dionýsios Solomos, nositel Nobelovy ceny a tvůrce řecké národní hymny, Andreas Kalvos, nebo Xenopulos. Proto již od starověku byl na ostrově uctíván bůh hudby Apollón a byla zde také založena první hudební škola v Řecku. Symbolem čistoty je mořská želva Caretta-caretta, která po miliony let snáší svá vajíčka na jižních plážích ostrova.
Pláž ztroskotanců Navágio s vrakem lodi je jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších turistických objektů k fotografování, dostat se na tuto pláž můžete pouze po vodě. Současně je vhodná ke koupání.
Preveza patří k nejhezčím klasickým přístavům v Jónském moři. V minulosti byl přístav velmi rušným místem spojujícím pevninu a ostrov Lefkáda otočným mostem a podmořským tunelem fungujícím dodnes.
Městečko je tvořeno křivolakými uličkami se starověkými památkami a zároveň domy či panskými sídly z 19. století s různorodou architekturou dodávající městu svůj osobitý ráz. Mezi významná historická místa patří Benátská pevnost Agios Andreas z 18. století, která se nachází v centru blízko přístavu.
Severně od Prevezy leží trosky Nikopolis, starověkého římského města založeného Octaviem Augustem po vítězné námořní bitvě u mysu Actia v roce 31 př.n.l. Octavianus porazil své dva rivaly Marka Antonia a egyptskou královnu Kleopatru, čímž zpečetil osud dosud všemocného Říma.
Oblast mezi Prevezou a Pargou je charakteristická významnou řekou z mytologického hlediska. Tato řeka, nazývána od nepaměti Acheron, teče do jezera Acherusia nedaleko Pargy a je známá díky Cháronovi, který přes ni převážel mrtvé do podsvětí. V doslovném překladu název napovídá, k čemu sloužila, řeka „nářků“
Dalším zajímavým místem je městečko Parga, které je zasazeno do zátoky pod nejvyšší řecké pohoří Pindos. Okouzluje svou bohatou vegetací, okolními horami a staletými olivovníky. Upoutá vás jak izolovanými zálivy schovanými za skalnatými útesy, tak svými plážemi. Jistě se rádi zapomenete při toulkách spletitými kamennými uličkami, které ustí do miniaturních náměstíček. Odpočinout a skutečně pochutnat si můžete v některé z taveren, které nabízejí vyhlášené řecké speciality. Starý přístav není příliš přívětivý pro jachting, jachty musí kotvit ve vzdálené marině bez služeb a s komplikovanou dopravou do města.
Podle řecké mytologie byl Paxos stvořen bohem moří Poseidónem, který hledal klidné místo, kde by mohl žít se svou krásnou manželkou. Proto svým trojzubcem odtrhl jižní cíp Korfu, a tak vznikl Paxos. Poseidónův trojzubec je dnes ve znaku ostrova. A faktem zůstává, že klid na Paxosu opravdu najdete, stejně jako kdysi Poseidón.
Ostrov leží 14 km jižně od Korfu, je součástí skupiny malých ostrovů zvaných Paxi. Má rozlohu pouhých 19 km². Absence letiště uchránila ostrov od přílivu turistů. Na východním pobřeží jsou krásné oblázkové pláže, zatímco na západě jsou strmé útesy a jeskyně přístupné jen na lodi. Na východním pobřeží se nachází přístav Gaios, který je charakteristický svým vzhledem. Vypadá jako 6ti metrová široká řeka z jedné strany chráněná samotným ostrovem a městem Gaiosa z druhé strany ostrovem Agios Nikolaos, proto je to krásné a přívětivé místo ke kotvení.
Název „Dodekanese“ původně znamenal „dvanáct ostrovů“, odkazující se na komplex 12-ti ostrovů, který dostal zvláštní privilegium od sultána za turecké nadvlády. Je to název poměrně mladý, vznikl v roce 1908. Dodekanéské ostrovy zahrnují přes 163 ostrovů a ostrůvků, z toho pouze 26 je obydlených. Tyto ostrovy jsou někdy považovány za hranice Evropy rozdělující ji od Turecka. Téměř všechny ostrovy jsou zaplaveny starověkými památkami, hrady z dob křížových výprav a v neposlední řadě tradičními vesničkami. Největšími zástupci souostroví jsou populární Rhodos, dále Patmos, Leros, Kalymnos, Kos, Nisyros, Symi, Astypalia a Karpathos. Dodekanéské ostrovy jsou opředeny mnoha legendami a jejich bohatá historická minulost je dodnes znatelná na každém kroku.
Patmos je nejsevernějším ostrovem v Dodekanéské oblasti. Má rozlohu 34 km² a na tomto malém kousku země najdete přes 400 kaplí, kapliček a klášterů. Ostrov je místo zcela nádherné, jedinečné a vpravdě mystické.Co jej však činí unikátním, je jeho pestrá a pohnutá historie. Nazývá se druhým Jeruzalémem nebo řeckou obdobou hory Sinai. Řecká ortodoxní církev jej prohlásila svatým a navštěvují jej poutníci z celého světa.
Před 2000 lety žil na tehdejším území říše římské v Palestině učedník jednoho duchovního učitele. Učitel se jmenoval Ježíš a učedník se jmenoval Jan. Byl to zřejmě Ježíšův nejmilejší žák a po Ježíšově odchodu byl dost neoblíbený v římských i židovských kruzích. Římané jej prý hodili do vroucího oleje, ale ve chvíli, kdy tam Jan spadl, olej se ochladil na jeho tělesnou teplotu a neublížil mu. Když ho tedy Římané nemohli zabít, poslal jej alespoň císař Domicián do vyhnanství na Patmos. Bylo to kolem roku 95 n. l. Po dvou letech nastoupil na římský trůn křesťanství nakloněný císař Nerva a povolal Jana zpět z exilu. Ovšem bylo to právě na ostrově Patmos, kde se Janovi žijícímu v malé jeskyni se svým žákem Prochorem zjevil Kristus a byla mu nadiktována Kniha Zjevení neboli Apokalypsa, kniha, která uzavírá bibli.
Největší klášter je v hlavním městě ostrova Hora. Je zasvěcen Sv. Janovi a architektonicky a kulturně je jedním z nejdůležitějších v Řecku. Z jeho střechy je vynikající výhled na celý ostrov, v dáli můžete vidět ostrovy Samos, Ikaria, Naxos a také pobřeží Turecka. Nicméně středobodem ostrova je jeskyně Apokalypsy. Je stále dochovaná, dokonce je v ní výstupek, na kterém podle tradice apoštol Jan spával. Kolem jeskyně vyrostl malý úhledný klášter a návštěva jeskyně je hlubokou a silnou záležitostí, ať už je člověk ateista nebo věřící.
Leros je ostrov, který leží mezi ostrovy Patmos a Kalymnos. Vysoké hory, úrodná údolí, hluboké propasti a útulné pláže – to vše je Leros. Hlavním a nejdůležitějším městem ostrova je přístav Agia Marina. Leží na svahu kopce a tvoří ho mnoho bílých domů, neoklasických budov a úzkých uliček. Město začíná na pobřeží a stoupá vzhůru do kopce, jehož vrcholu dominují pozůstatky byzantského hradu. Velký význam pro ostrov měl ve 14. století příchod rytířů z řádu sv. Jana. Dodnes zde stojí obvodové hradby a uvnitř se tyčí kostel.
Necelé 3 kilometry jižně od Agia Marina leží Laki. Laki je město postavené v dlouhém, téměř uzavřeném zálivu. Jeho ústí je jen 500 m široké. Tento záliv je jedním z největších a nejlepších přírodních přístavů ve středomoří. Alinda, Xirokambos, a Partheni jsou půvabné přímořské vesnice, které rozhodně stojí za návštěvu. První zmínky o lidské existenci na ostrově pochází z neolitu. Dále se o Lerosu dozvídáme například z Homéra či Hérodota, řeckého historika. V období po řecko-perských válkách se Leros stal součástí aténské aliance a světoznámý panovník a dobyvatel Alexandr Veliký tudy prošel při svých teritoriálních výbojích. V byzantském období zde vyrostla spousta křesťanských kostelů, jeden z nejznámějších je tzv. Palaiokastro.
Dodnes zde návštěvník může spatřit zbytky tzv. Kyklopských hradeb. Od roku 1314 do 1523 byl Leros okupovaný správním ostrovem Rhodos, posléze se ostrova zmocnili Turci, ale i přesto si Leros ponechal částečnou autonomii a v roce 1821 se stal jednou z vůdčích oblastí řecké revoluce. V roce 1830 byly Dodekanéské ostrovy podstoupeny Turecku. V letech 1912 – 1943 byly v područí Itálie, která z ostrova vytvořila vojenskou námořní základnu zásobující armádu. Až v roce 1948 byl Leros připojen k samotnému Řecku.
Kalymnos, půvabný ostrov známý jako „ostrov lovců mořských hub“ s tradicí sahající až 500 let do minulosti, je vzdálen od ostrova Kos pouze hodinu plavby a rozkládá se na ploše 110 km². Zatímco západní pobřeží ostrova je lemováno romantickými plážemi a vesnicemi, východní část pobřeží se zdá být poměrně pustá a drsná. O to více návštěvníka překvapí, že se právě zde rozprostírá pomerančové údolí Vathi, známé jako fjord a nazývané oázou Kalymnu.
Na ostrov Kalymnos turisté přijíždějí, aby objevili památky mykénské, římské i byzantské kultury, vesničky téměř na konci světa, koupání na plážích s průzračně čistou křišťálovou vodou a kouzlo potápění. Kalymnos oplývá nevšední drsnou krásou, kde člověk zapomene na každodenní problémy a poskytuje jedinečnou možnost poznat místní atmosféru se skutečnou řeckou tváří. Místní lidé si zde vydělávají hlavně rybařením, prodejem mořských hub a trochu zemědělstvím – pěstují ovoce, tradičně olivy a zeleninu. Kalymnos je také známý výborným medem. Podle mytologie ostrov dostal název od jednoho titána jménem Kalydna, což byl syn Gaie a Urana, prvních bohů, kteří splodili veškeré známé řecké božstvo.
V období po Trojské válce se zde usadili Achájové, tak jako většina ostrovů této oblasti, i Kalymnos spadal pod aténskou alianci bojující proti Peršanům. Ve 13. století se sem dostali Benátčané, od 16. století do roku 1912 okupovali ostrov tradičně Turci a do poloviny 20. století se zde střídaly různé vlády, dokud nebyl Kalymnos zcela osvobozen a přidružen k Řecku.
Informace pro jachting: Přístav v hlavním městě ostrova je široký, dobře chráněný a snadno se v něm kotví. Navíc je vybaven elektřinou a vodou pro plachetnice a motorové jachty. Město je příjemné a za návštěvu stojí obchod a muzeum mořských hub. Zátoka Váthí je nádherná a zajímavá, ale velmi úzká a kotvení není snadné.
Jeden z nejvyhledávanějších ostrovů Řecka je právě Kos, zelený a slunečný ostrov, který leží v jihovýchodní části Egejského moře v blízkosti tureckého pobřeží. Mezi lidmi je ostrov znám jako rodiště „otce“ medicíny Hippokrata. Jemu byla zasvěcena nejvýznamnější památka Kosu – Asklepion. Hlavní město Kos leží na severním výběžku ostrova a má krásné přírodní písčité a oblázkové pláže. Návštěvník zde nalezne mnoho obchodů, taveren, barů či restaurací. Ve městě se nachází nádherný přístav, kde kotví jak rybářské lodě domorodců, tak i luxusní jachty a trajekty. Ve městě je velmi známá ulice „bar street“, která je plná barů a restaurací a noční život tu končí až v ranních hodinách.
Informace pro jachting: Na Kosu jsou výborné podmínky pro pronájem lodí. Na východním cípu ostrova, nedaleko od centra historického města a přístavu je totiž vybudovaná kvalitní marina včetně obchodu, benzinové pumpy a další infrastruktury potřebné pro jachting. Kos má dobré spojení s Evropou a mezinárodní letiště je vzdáleno asi 30minut jízdy taxíkem od mariny.
Při dobré viditelnosti dohlédnete z hlavního města ostrova Rhodu na pobřeží Turecka – je to pouhých 20 km. Oproti ostatním řeckým ostrovům je Rhodos docela velký, téměř 1400 km2. Ze všech Dodekanéských ostrovů je Rhodos také nejlidnatější, kolem 70 tisíc obyvatel. Rhodos je turisticky nejoblíbenější ostrov této oblasti a spolu se Santorini a Mykonem nejoblíbenějším ostrovem v celém Řecku. Na ostrově je mnoho turisty neobjevených míst, ale rozhodně budete potřebovat auto nebo skútr, jinak se k nim stěží dostanete. Město Rhodos je obklopené mohutnými středověkými hradbami a je to jedno z nejdůležitějších historických míst na světě.
Fantastický hrad postavený rytíři svatého Jana (Johanité, dříve Templáři, později Maltézští rytíři) a mnoho dalších archeologických nalezišť a muzeí. Nezapomeňte na Údolí motýlů. Pravdou sice je, že tam jsou spíše můry, ale i tak to stojí za to. Další zajímavostí je hrad Monolithos na západním pobřeží. Historie ostrova Rhodos je docela pestrá. Pomine-li se starověk, od byzantských časů se na ostrově jako vládci nejprve střídali různí Křižáci. Svoji základnu tu dlouho měli Johanité, kterým ostrov a město Rhodos sloužilo jako centrum východoevropského obchodu a bankovních operací zejména ve spojení s městským státem Janovem (Benátčané měli Krétu).
Po dobytí Byzantské říše Turky se Rhodos dlouho držel, nakonec jej ale Turci 1552 dobyli, řeckou národnostní převahu ale nikdy neutlumili. Součástí Řecka se Rhodos stal až v roce 1948, když jej napřed pro sebe na Turecku dobyli roku 1912 Italové. Kvůli středověkému i novověkému italskému vlivu má město Rhodos celkem evropský charakter.
Informace pro jachting: Rhodos má pouze historický přístav a tak může poskytnout jen omezené podmínky pro jachting a pronájem lodí. Výhodou je blízkost mezinárodního letiště a fakt, že přístav je přímo v historické části města Rhodos. Rhodos je výbornou volbou pro zájemce o „komorní“ jachting, plachetnice ani motorové jachty při plavbě kolem ostrova příliš často nepotkáte.
Karpathos se nachází mezi dvěma známými ostrovy, Rhodem a Krétou. První zmínky o ostrově se dochovaly z minójského a mykénského období. 1000 př.n.l. se zde usídlili Dórové a ostrov se nazýval Tetrapolis, znamenající čtyři města, která v této době dominovala ostrovu. Historie Karpathu se nijak výrazně neliší od ostatních míst Dodekanéského souostroví. Obyvatelé ostrova vydělávají hlavně turismem díky kráse zdejší přírody, jedinečnou atmosférou a vstřícností místních domorodců. Karpathos se může pyšnit čistotou pláží a průzračností moře s pohledem na okolní hory. Na Karpathu je pouze deset vesniček a počet obyvatel nepřevyšuje číslo 6000. Většina vesnic se snaží udržet místní tradice a člověk se zde může setkat i s dobovými kroji. Hlavním městem je Pigadia na SV ostrova, kde se také nachází hlavní přístav Karpathu. Dalšími vesničkami jsou například Menetes, Arkasa, Aperi, Volada a Othos. Olympos je jednou z posledních vesniček na severu ostrova, která uchovává folklórní a architektonické zvyky a tradice.
Sporady patří k dosud neobjeveným oblastem pro pronájem lodí. Výběr plachetnic a katamaránů pro charter však není příliš veliký. Název Sporades znamená řecky rouztroušené, asi díky poloze ostrovů v Egejském moři. Severní Sporady jsou narozdíl od vyprahlých ostrovů, jako jsou Kyklády, překvapivě svěží, zelené a bujné. Již od dávných dob sem lákaly osadníky i piráty borovicemi porostlá pohoří, hojné prameny, nekonečné množství pláží a skryté zátoky. Ostrovy mají totiž své kouzlo různorodé krásy: skály, strmá pobřeží, zlaté pláže s křišťálovou vodou, vzduch provoněný vůní borovic a skvělá atmosféra pobřežních taveren. Nádhernou přírodu a malebné vesničky si vybrali filmaři jako kulisu pro známý muzikál Mamma Mía s Meryl Streep v hlavní roli.
Sporady jsou známé svou osobitou architekturou jednotlivých vesniček, které jsou stavěny do tvaru amfiteátru (tedy kruhovitě) a většinou se zde nacházejí bílé domečky a dvou nebo tříposchoďové domky v benátském stylu s malými květinovými zahrádkami.
Skiathos, Skopelos, Alonissos a Skyros patří mezi čtyři obydlené oblasti tohoto souostroví, a samozřejmě Euboia. Desítky okolních ostrovů je neobydlených a jsou součástí Národního mořského parku Alonnisu a Severních Sporad.
Narozdíl od ostatních ostrovů je kosmopolitním ostrovem s mezinárodním letištěm, kam velká letadla přistávají přímo nad stěžněmi jachet. Správní středisko ostrova Skiathos má dvojitou přístavní zátoku rozdělenou borovicemi porostlým ostrůvkem Bourtzi. Nábřeží je plné voňavých pekařství, cukráren, taveren, barů, elegantních butiků a starožitnictví. Stojí za to se vydat labyrintem romantických dlážděných uliček až na vrcholky dvou pahorků, kterým vévodí kostely z 19 st., z nichž se otevírá úžasná podívaná na přístav dole a na červené střechy tamních domů. Skiathos se v porovnání s jinými řeckými ostrovy řadí mezi ty menší s rozlohou jen 61 km².
Ač je to neuvěřitelné, jediná silnice spojující letiště na severovýchodě ostrova s jihozápadním pobřežím měří pouhých 17 kilometrů. Na Skiathu najdete neuvěřitelné přírodní scenérie a desítky překrásných rozmanitých pláží a zátok. Vegetace pokrývá téměř celý ostrov, tisíce borovic a olivovníků i vinohrady, dotvářejí unikátní barevné kombinace, které nadchnou každého jachtaře. Severní pobřeží ostrova je skalnaté, tvořené mnoha jeskyněmi a několika přírodními zátokami, kam se dostanete pouze lodí. Nejznámější pláž Lalaria je doslova zaříznutá do skalnatého pobřeží. Jihovýchodní pobřeží ostrova je více přístupné a najdete zde většinu turistických letovisek včetně hlavního města ostrova, přístavu Skiathos. Celé jižní pobřeží je lemováno kouzelnými malými zálivy a plážemi.
Sousední ostrov Skopelos je druhým největším ostrovem Severních Sporad. Leží mezi Skiathem a Alonnissem a bývá také nazýván „smaragdem Egejského moře“. Ostrov pokrývá bujná vegetace a jeho břehy tvoří krásné písečné pláže. Délka ostrova Skopelos je asi 45 km, šířka okolo 12 km. Je to ostrov velice klidný a malebný s hustými jehličnatými lesy, označován jako jeden z nejzelenějších v celém Řecku.
Doposud odolával masové turistice a to pravděpodobně proto, že nenabízí žádné větší rušnější letovisko a dopravit se na něj je možné pouze lodí ze sousedního ostrova Skiathos. Severovýchodní pobřeží je velice strmé a tvoří ho většinou skalnaté útesy. Skopelos patří mezi městské památkové zóny a je unikátním příkladem původní architektury. Hodiny se můžete procházet klidnými ulicemi a prozkoumávat byzantské kostely či si prohlédnout ruiny starého benátského hradu ze 13. století. Vnitrozemí ostrova Skopelos je poseté kapličkami, kláštery, tradičnímy domečky a poutními místy, které jsou doslova zaryté v překrásné vegetaci.
Ostrov je proslulý svými vynikajícími broskvemi a švestkami. Dějiny Skopelu jsou podobné jako u všech ostrovů této oblasti. Od roku 1204 byl 300 let pod nadvládou Benátek, poté patřil několik staletí Turkům. Za návštěvu stojí malebné městečko Chóra.
Alonissos je proslulý svou panenskou přírodou a význačný svou faunou a florou. Je součástí mořského parku založeného v roce 1992. Park vznikl na ochranu ohroženého tuleně středomořského „monachus-monachus“ a veškerého křehkého mořského ekosystému. Je to klidný ostrov, kde se nachází několik menších vesnic s křivolakými uličkami a překrásnou architekturou. Patitiri je hlavním městem Alonissu. V roce 1965 se fyziognomie ostrova mírně změnila v důsledku silného zemětřesení, které zničilo téměř celý obydlený ostrov, proto se místní lidé přestěhovali a vybudovali si své příbytky na bezpečných místech. Asi 12 km od Patitiri leží rybářská oblast Steni, která se řadí mezi významné egejské rybářské střediska. Pokud chce člověk utéct od civilizace, toto je ideální místo.
Ostrov byl ve své historii vždy důležitou obchodní křižovatkou v Egejském moři a to nejen díky své poloze, ale i vysoko položenému centru, čímž se stal obtížně přístupný pro jeho dobyvatele. Největší město ostrova, které se také jmenuje Skyros, vyniká fascinující směsicí krychlových domů v kykládském stylu , byzantských kostelů a prostorných náměstí. Leží nad pobřežím v severní části ostrova na vysoké skále s hradem krále Lykoméda, o němž je zmínka v Illiadě. Starověký Skyros ovládal král Lykomédes, po kterém je nazván zdejší hrad.
Lykomédes zabil Thésea, krále Atén, tak, že ho shodil z útesu dolů do moře. Tělo Thésea bylo po 40 letech nalezeno a dovezeno zpět do Atén, kde byl formálně pohřben. Další legenda se pojí k postavě Achillea, kterého sem poslala jeho matka, aby mu zabránila v tažení na Tróju, kde mu byla předurčena smrt. Bohužel lstivý Odysseus ho na ostrově nalezl a přemluvil ho, aby se s ním vydal dobýt Tróju. Skyros proslul poníky, které mnozí považují za stejné plemeno jako koně zachycené na parthenonském vlysu. S jistotou lze tvrdit, že tato zvířata byla od starověku chována výlučně na Skyru a dodnes se vyskytují ve zdejší divoké přírodě, zejména na jihu.
Euboia je po Krétě druhým největším ostrovem Řecka. Je rozdělena do tří částí – na severní, střední a jižní regiony. Každá z těchto oblastí zahrnuje spoustu krásných vesnic a pobřežních míst, které stojí za návštěvu. Někomu se může zdát, že není na ostrově, jelikož se Euboia nachází v těsné blízkosti pevninského Řecka a snadno se sem každý dostane po mostě spojující pevninu s ostrovem. Podobně jako ostatní ostrovy Sporad, i Euboia se stala ve starověku a v benátském období významným obchodním centrem spojující Atény a dnešní severní Turecko.
Neapolský záliv – Golfo di Napoli je regionem, kde začíná skutečný italský jih. Je tu malebné pobřeží, ostrovy a ostrůvky, nádherné přírodní scenérie, starověká města Pompeje a Herculaneum, podivuhodné vulkanické útvary s aktivní sopkou Vesuvem a samozřejmě také výborné italské jídlo a víno. Ostrovy Neapolského zálivu Procida, Ischia a Capri lákají svojí rozmanitostí. Okolí Neapole patří ke geologicky nejméně stabilním oblastem ve světě. Nejznámější sopkou je Vesuv, ale v regionu se nacházejí i další sopky v oblasti severozápadně od Neapole tzv. Campi Flegrei s horkými prameny, které bylo Homérem a Vergiliem považováno za vstup do Hádovy podsvětní říše. Ostrovy Capri, Ischia a Procida se rozkládají jako stráž u jednotlivých výběžků Neapolského zálivu. Pevnině nejblíže leží Procida, odkud vám nabízíme pronájem plachetnic i katamaránů.
Procida je seskupení vulkanických skalisek. Ostrov není tak zaplaven turisty jako sousední Ischia a Capri. Hlavní město Marina Grande, kam připlouvají trajekty z Neapole, tvoří sešlé, ale pitoreskní domky v pastelových barvách, které se táhnou až k pevnosti Terra Murrata. Za výstup na vrchol stojí kostel v opatství San Michele, jehož kupole jsou vyzdobeny malbou od Giordana, zobrazující sv. Michala, jak poráží turecká vojska na březích ostrova Procida. Výhled z nedalekého belvederu patří k nejkrásnějším a zabírá celý Neapolský záliv – od Capo Miseno až ppo Capri na levé straně. Na Procidě si můžete užít klidné bukolické atmosféry.
Ischia je největším ostrovem v zálivu a tvoří ji zašpičatělé zelené pahorky. Ischia stojí ve stínu slavnějšího souseda Capri, ale najdete zde kouzelné písečné pláže, termální prameny a zřídla, a hlavně tu není tolik turistů jako na Capri. proslulá je exotická zahrada La Mortella, kterou založil anglický skladatel Wiliam Walton s jeho ženou, Argentinkou Susanou. Se zahradním architektem vytvořili z vulkanického kamenolomu přenádhernou zahradu.
Capri strmě ční z moře přímo u nejvzdálenějšího výběžku sorrentského poloostrova. Císař Augustus se na ostrov uchýlil před svými vladařskými povinnostmi a cisař Tiberius na Capri přenesl hlavní sídlo císařství a užíval si zde radovánek a hýření až do své smrti v roce 37. Po ochodu Římanů zůstalo Capri nadlouho poměrně opuštěné až do začátku 19st, kdy byla objevena Modrá jeskyně a nádherná scenérie ostrova začala přitahovat umělce a spisovatele…
Trajekty a jety připlouvají do přístavu Marina Grande, který tvoří část hlavního města ostrova na pobřeží, město samotné se nachází na kopci nad přístavem, kam vede lanovka. Druhým velkým městečkem je Anacapri, odkud se můžete nechat vyvézt lanovkou na nejvyšší místo ostrova Monte Solaro ve výšce 596m. Je odtud nádherný výhled a Ti, kdo v sobě mají sportovního ducha, se z nuly do 596m dostanou za necelou hodinku. V Anacapri se nachází slavná villa Michele, vila Axela Muntheho. Švédský spisovatel a lékař a Capri zde žil po mnoho let a jeho vzdušný dům s vonícími zahradami a neobyčeným výhledem patří mezi skvosty mediteránní architektury.
Za přečtení stojí Muntheova kniha The story of San Michele, která z velké části popisuje jeho zajímavý život.
Podmínky pro jachting v Tyrhénském moři: mariny a kotvení
Procida – Procida marina, Cala di Corricella, Chiaolella, Vivara anchorage
Ischia – Porto d´Ischia, Camicciola, Lacco Ameno, Forio d Ischia, San Angelo, Castello d Ischia.
Capri – Marina Grande
Město Bodrum leží na členitém poloostrově, vybíhajícím do Egejského moře směrem k ostrovu Kos. Toto kouzelné město je známé především svojí typickou mediteránskou architekturou a písčitými plážemi, lemující břehy Egejského moře. Návštěvník může zavítat do více okolních měst na pobřeží i ve vnitrozemí, jako jsou například Turgutreis, Gumusluk, Yalikavak, Gundogan a Golturkbuku. Bodrum je ideální výchozí bod pro nalodění a plavbu jak po tureckých, tak řeckých ostrovech. Počasí je zde stabilní, což zajišťuje dlouhou sezónu.
Dnešní Bodrum je velmi živé turistické středisko a je právem označováno jako jedno z nejvýznamnějších na celém egejském pobřeží Turecka. Město je rodištěm historika Hérodota a místem posledního odpočinku krále Mausola, jehož Mauzoleum patří k jednomu ze sedmi divů světa. Vstup do stejnojmenného přístavu chrání dodnes středověká pevnost vybudovaná Řádem johanitů neboli rhodských (později maltézských) rytířů. Historický přístav je dnes vyhledávaným útočištěm jachet, které se zde zastavují během putování v Egejském moři a ve východním Středomoří. Centrum města u mariny je elegantní promenádou s obchody, restauracemi, bary a kavárnami, kam se sjíždějí k večeru návštěvníci z celého poloostrova hustou sítí místních mikrobusových spojů – dolmušů. Kosmopolitní ráz městečka vedl návštěvníky k jeho přezdívce „turecké St-Tropez“.
Bodrum, dříve nazývané Halikarnass, není jen oblast tří specifik, tj. slunce, písek a moře, ale objevíte zde i spoustu zajímavostí a historických památek. Spojení rušného centra Bodrumi na jedné straně a starověké ruiny představující kolébku mnohých civilizací s přírodními památkami na straně druhé vytváří nezapomenutelnou atmosféru této oblasti. Sedmý div světa, Mauzoleum bylo postaveno pro krále Mausola a mělo představovat obrovskou hrobku spojující řeckou architekturu (iónské sloupy) s egyptskou (tvar pyramidy). Mauzoleum se proslavilo tak, že veškeré pozdějsí stavby podobající se halikarnasské stavbě se nazývají mauzolea. Dnes se na místě Mauzolea rozprostírá otevřené muzeum s modely a plánky, jak to zde mohlo vypadat v minulosti.
Architekti rozdělují stavbu na čtyři části, nejspodnějsí se nazývá pódium, nad ním se tyčí chrám s 36 iónskými sloupy, ve třetí vrstvě se nachází střecha ve tvaru pyramidy a na úplném vrcholu je socha Artemisie na koňském spřežení, sestry a zároveň manželky krále Mausola, která tuto stavbu nechala postavit. Mauzoleum bylo bohužel zničeno ve 13. století v důsledku zemětřesení, kameny a ostatní materiál byl použit na výstavbu bodrumského hradu a některé sochy a jiné ozboby byly převezeny do muzeí. Paradoxně jich je v bodrumském muzeu nejméně, a pokud se chcete pokochat krásami tehdejší architektury, musíte zavítat do Britského muzea, kam je převezl archeolog C. Newton. Bodrumský hrad se pyšní svou jedinečností, jelikož se v něm nachází první a jediné archeologické muzeum v Turecku zabývající se podmořským životem.
Hrad byl postaven v 15. století a o něco později se ho zmocnil turecký sultán. Za první světové války byla zničena jedna z jeho věží, část opevněných zdí a minaret. Věž, nazývaná Anglická, byla zrekonstruována až v roce 1978. Zajímavostí jsou názvy jednotlivých věží – Anglická, Francouzská, Italská, Německá a konečně Hadí (Španělská), což symbolizuje evropskou a náboženskou jednotu. Hrad byl sultánem jednu dobu využíván jako vězení, potom se stal pouhou dominantou města a od roku 1964 slouží jako muzeum.
Turgutreis, který je od Bodrumi vzdálený asi 18km, patří ke klidnějším oblastem. Městečko se pyšní moderní architekturou, obrovskými nákupními centry, kulturní a sportovní vybaveností a v neposlední řadě velkým přístavem. Návštěvníkům Turgutreis nabízí pláže ověnčené modrými vlajkami. K tradičním zvykům patří konzumace raki a místních ryb v restauracích na pobřeží s nádherným výhledem na moře. Na své si zde přijdou i rybáři, pro které okolní vody skrývají bohatou nadílku. Rybaření je v Turecku povoleno pro neprofesionální rybáře, v opačném případě, tedy pro komerční účely, by se rybaření v tureckých vodách mohlo velmi prodražit. I v Gumusluku se nachází spousta památek (starověké fontány, kostelíky, cisterny, hroby, studny, atd.), ale bohužel většina je zaplavená mořem, přesto se můžete setkat s trochou historie i v samotném městečku.
Yalikavak se od roku 1990 velice změnil a zmodernizoval. Mezi jeho přednosti patří nový prvotřídní přístav, překrásné pláže, přenádherné západy slunce, historická tradice a pestrá architektura. Jednu část z historických staveb tvoří větrné mlýny tyčící se na kopci nad Yalikavakem, který je ideálním místem k pozorování západu slunce na konci dne.
Gundogan je charakteristický svou architektonickou strukturou definovanou modrobílými barvami budov. První zmínka o tomto místě pochází ze 4. století př. n. l., kdy zde Římané založili jednu ze svých kolonií. Návštěvník může obdivovat byzantské kostelíky a kláštery, může zavítat do nedaleké jeskyně nazývané „Cheese Flower Cave“, podle květiny, která zde roste a odpočinout si na místních plážích.
Golturkbuku je znám hlávně díky celebritám, které sem pravidelně jezdí a vlastní zde své rezidence, možná proto je centrum přeplněné luxusními hotely a drahými butiky, a označováno jako místo, kde se soustředí světová „smetánka“. Například slavný herec Tom Hanks, se proháněl po místních vodách na své soukromé jachtě.
Pro pronájem lodě na svou nejbližší plavbu využijte náš on-line rezervační systém s desítkami prověřených lodí, katamarany i monohuly, v Řecku a s tisícemi lodí od našich osvědčených partnerů v dalších světových destinacích.
Raději byste si koupili vlastní loď? Jsme oficiálním dealerem řady světoznámých značek. Navštivte naši stránku prodej jachet.
Uvažujete o získání vlastního kapitánského průkazu? Podívejte se na podrobné srovnání jednotlivých typů licencí pro ovládání mořské jachty.
A chcete inspiraci pro vaření na lodi? Využijte námi sestavené recepty.
Jsme profesionálové v jachtingu.
Prodáváme jachty a staráme se o ně. Zajišťujeme chartery a služby pro jachting.
Děláme co nás baví a čemu rozumíme.
774 812 446
info@altumare.cz
Veveří 456/9, 602 00 Brno
Olympic Marina, Lavrio, Řecko
© 2023 Altumare, s.r.o.
Tento web vytvořil a spravuje sociální podnik PTL, s.r.o.
